Přes překážky: rozhovory, které dojímají i motivují

2.9.2019

Horolezec bez nohou. Režisér, který se nehýbe ani nemluví. Malíř, který vytváří překrásná plátna ústy. Plavec, který k pohybu ve vodě nepotřebuje ruce. Politik vážící jen 17 kilogramů. Slavní sportovci, jejichž kariéru obrátil úraz o sto osmdesát stupňů. Všestranní lidé, kterým vozík v činnorodosti vůbec nepřekáží. S takovými rozhovoroy se mohli čtenáři časopisu Vozíčkář, který Liga před lety vydávala, setkat díky dvěma vzácným lidem. Díky Vítkovi Formánkovi a Evě Csölleové z Pardubic. S velkou chutí a nadšením vyhledávali příběhy slavných zahraničních vozíčkářů a jinak postižených lidí, kontaktovali je, sepsali s nimi rozhovory a nabídli tak zprávu o jejich životní cestě českým čtenářům. Jinak by se o ní dozvěděli jen stěží – některé z nich najdete na konci tohoto článku. 

Poté, co Liga vydávání časopisu ukončila, začali oba publikovat v časopise Vozka. Za těch šest let už sesbírali desítky příběhů lidské vůle i vynalézavosti, vytrvalosti, solidarity a pomoci, lidské touhy překonat bariéry, které jim život či svět nastolil. Není tedy divu, že se v druhé polovině září objeví na trhu kniha s názvem Přes překážky, osudu navzdory. 

Autoři vybrali 53 rozhovorů se zahraničními osobnostmi, které žijí s nějakým hendikepem a dokázaly se s tím velmi dobře vypořádat. Ve výčtu jsou i příběhy lidí, kteří se třeba jen ocitli ve správný moment na správném místě, čelili hrozbě blízké smrti nebo vynikli svou ohromnou vytvralostí na cestě za svým snem.

Vítek a Eva dali dohromady materiál, který by snad přesvědčil i nejurputnějšího pesimistu, že lidstvo není jen prohnilé a odsouzené k zániku. Který by popohnal na cestě k životním snům i toho nejbázlivějšího z nás. A také by jistě mohl být pomůckou různých koučů a mentorů. Co je k tomu vedlo a jak se jim dílo dařilo?

 

Co bylo motivací publikovat tyto rozhovory v jedné knize? 

Tak, jak počet rozhovorů narůstal, jsme zjišťovali, že postižení na svůj osud vůbec nenadávají. Někteří tvrdili, že by už zdraví ani být nechtěli. To nám přišlo jako zajímavé zjištění, které bychom rádi předali i českým čtenářům. Přece jen se zahraničními osobnostmi se jinak do kontaktu nedostanou, většinou ti lidé nejsou za hranicí své domoviny známí. K nim jsme přidali i rozhovory s lidmi, kteří šli za svým snem a dokázali si ho splnit, žijí život podle svého. To je dneska věc, kterou se snaží mocní tohoto světa změnit, narušit.

Vítek Formánek a Eva Csölleová

Jsou tam příběhy, které vznikaly pro Vozíčkář a Vozku?

Ano, je tam asi 10 příběhů, které jsme sepsali pro Vozíčkáře a následně pro Vozku. Ale ty naše první rozhovory byly dost slabé. Jak šel čas, zlepšovali jsme se. Sítem se do finále dostalo tedy jen těch pár.

Tématice hendikepu se věnujete už dlouho. Proměnilo vás to nějak? Změnil se váš pohled na svět postižených?

Stále se nám sevře srdce, když vidíme na vozíku někoho hodně tělesně postiženého. Nemůžeme přispět finančně, tak pomáháme aspoň takhle v duchu hesla: Každý podle svých možností.

Zklamalo, nás, že z těch mnoha firem zabývajících se výrobou pomůcek pro tělesně postižené, vozíků, polohovacích postelí, se našla jen jedna společnost, která nám na vydání knihy přispěla – je jí firma Invacare. Ostatní nám buď vůbec neodpověděli, nebo řekli, že nemají peníze. Samozřejmě, je to jejich volba, možná také dávají peníze jinam. Měli jsme pocit, že tohle by pro ně byla dobrá reklama a možnost oslovit cílovou skupinu. Jedenáct měsíců jsme bojovali o peníze a i to nás naučilo to, že ani my svůj boj nemůžeme vzdát. Poznali jsme, že někteří lidé pomoc postiženým mají jen jako reklamní štít pro svoji hezkou image, ale ve skutečnosti skutek utek.

Dají se srovnat pocity při sepisování prvních rozhovorů s prací po letech? Dá se odbourat stud, strach z nějakých témat či tabu?

My stud nepociťujeme a čím větší postižení dotyčného, tím větší výzva pro rozhovor pro nás. Určitě za těch víc než šest let jsme se otrkali a cítíme se v tom lépe, a to také díky Vozkovi a Vozíčkáři :-). 

Dá se z tolika rozhovorů vypíchnout jeden, dva, které vás nejvíce dostaly?

Nejblíže jsme se seznámili s Mariam Paré, malířkou ústy z Chicaga, která, ač ochrnutá od krku dolů, nám nabídla finanční pomoc na knihu. Tu jsme ale odmítli, nicméně teď si s ní pravidelně píšeme. Spousta ochrnutých malířů ústy má tak nádherné kresby, že žasneme. Také nás hodně dostal příběh amerického vojáka, který popisoval, jak mu mina utrhla nohy a pak na protézách uběhl 31 maratónů za 31 dní. Klobouk dolů.

Co by si měli čtenáři těchto příběhů odnést?

To, že život je jen jeden a strašně rychle utíká. Že bychom jej měli žít tak, abychom se mohli ostatním i sobě podívat do očí, abychom ho žili naplno a tak, jak chceme sami. Ne podle něčích šablon a příkazů. Ať každý den stojí za to, limity jsou totiž jen v nás! 

 

Přes překážky, osudu navzdory
k dostání u vydavatele
Šimon Ryšavý
Kavárna Pod hodinami
Česká 31
602 00 Brno
e-mail: knihy@rysavy.cz
www.rysavy.cz

Za cenu 249 Kč + poštovné v síti Kosmas a u všech dobrých knihkupců

Starší rozhovory autorské dvojice pro časopis Vozíčkář

Simon Fitzmaurice: Když film zvládnete mrknutím oka

Torstein Lerhol – Štastný život se sedmnácti kilogramy váhy

Jamie Andrew: horolezec, který své ruce a nohy nechce zpět

I malíř ústy má svůj rukopis

 

Rybář, včelař, historik, truhlář, střelec…

Erik Gundersen: Z Olympu až na tvrdou zem

Viktor Keméty: Plavu všechny styly i bez rukou

Share

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*

CAPTCHA


*