Volím, pracuji, studuji?

25.2.2019

Na začátku letošního roku vydala veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová zprávu hodnou pozornosti. Výrazný prostor v hlavních sdělovacích prostředcích si nevysloužila, komentář ale rozhodně zasluhuje. Podle zjištění kanceláře ombudsmanky dochází v českých ústavech pro lidi s různými formami zdravotního postižení k porušování základního lidského práva – odnímání možnosti účastnit se voleb.

Z návštěv v sedmi takových zařízení vyplynulo, že někteří klienti vůbec o konání komunálních voleb v loňském roce nevěděli, případně jim nebylo umožněno hlasovat. Ombudsmanka si to vysvětluje především tím, že jsou nepřehledná rozhodnutí o zbavení svéprávnosti, celý proces je náročný a především chybí metodiky, jak v tomto uplatnění práva klientů postupovat. Dále se objevují fyzické bariéry, ale také formální – nemožnost vzít si svého asistenta za plentu (není podložena ani v legislativě) nebo chybějící přepis hlasovacích lístků do formy usnadňující čtení atd.

Ano, volby jsou potíž. Je to pro zaměstnance další problém v jejich náročné práci. Podle kolegyně, která pracovala v domově pro seniory, je situace obdobná i v této cílové skupině. „Někdy se nelze divit. Volby, to znamená obejít lidi, vysvětlit, o co jde, podle toho vyřídit voličské průkazy a pomoc při zajištění doprovodu, rozdat volební lístky a znovu vysvětlovat. A pokud personál sám nevěnuje pozornost volbám, sami nejdou volit, tak možná jim ani nedochází, že by někdo z klientů chtěl a mohl,“ uvažuje Kateřina Uhlířová.

Veřejný ochránce práv Anna Šabatová, zdroj: ochrance.cz

Na to se dá namítnout: kdo chce, možnost volit si vydobude. Dovolá se práva různými způsoby. Dostatečně dlouho vyjedná bezbariérovou volební místnost, asistenta si za plentu vezme a přesvědčí komisaře k benevolenci, zažádá o návštěvu volební komise doma… I když ani takové snahy nemusí skončit vhozeným lístkem do urny.

Kolegyně Laďka Blažková před komunálkami mapovala bezbariérovou přístupnost volebních místností. A i když ji mnohé městské části potvrzovaly, skutečnost byla jiná, do některých z nich se lidé na vozíku vůbec nedostali.

Kdo na takové často marné snahy o pochopení ze strany státu nemá nervy, raději se přidá k nevoličům. A to není dobře. Volit by mělo být formálně snadné, svůj kus námahy si už člověk odbude odpovědným rozvažováním, komu hlas přiřknout. Teprve pak můžeme říct, že naši reprezentanti byli skutečně demokraticky zvolení. Do té doby na jejich mandátu bude vždycky pomyslný flíček.

„Mezi základní činnosti při poskytování sociálních služeb v domovech pro lidi se zdravotním postižením patří pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Tam určitě právo volit patří. Ochrana práv klienta je také obsažena ve Standardech kvality poskytovaných sociálních služeb, proto je třeba umožnit klientům zúčastnit se voleb, to, zda toho využijí či nikoli, je na jejich rozhodnutí.“

Kateřina Uhlířová

Nevolíme – a co dál?

Základní právo volit své zastupitele je obsaženo ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN, které na sklonku loňského roku oslavilo sedmdesátku (vznikla 10. 12. 1948).  Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením vznikla o celých 58 let později. Kéž by se dalo říct, že do té doby ji nikdo nepotřeboval, protože nikoho ani nenapadalo obecné právo ve vztahu k hendikepovaným rozporovat a nenaplňovat. Naopak. Do té doby neměly státy motor, který by je hnal k nápravám. Teď už ho nějaký čas máme (ČR ji zahrnula do svého právního řádu až v roce 2010), ale stále dochází k nesrovnalostem i v tak „triviálním“ bodě, jako je volební právo.

Když je v České republice stále problém zajistit právo volit lidem se zdravotním postižením, jak je na tom teprve rovný přístup k pracovním příležitostem a ke vzdělávání? Vždyť jak jednoduché se rázem zdá odstranění fyzických bariér a nové metodické postupy v domovech pro zdravotně postižené lidi. Proces voleb je vcelku jednoduchý v porovnání s faktory, které vstupují do přístupu vzdělávání a zaměstnávání.

Proto i taková zpráva ombudsmanky může podnítit další dotazy a podněty k šetření – jak je na tom tolik bitá a propíraná inkluze? Jak se daří podporovat zaměstnavatele v přijímání nových posil s jinou pracovní schopností? Těšíme se na další závěry, školení pro sociální pracovníky (které ombudsmanka plánuje v návaznosti na svá zjištění), doporučení pro zákonodárce, nabízíme zkušenosti i podporu. Práce je totiž stále dost.

Aneta Vidurová

Share

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*

CAPTCHA


*