Když bariéry zvítězí nad pracovním nasazením

26.2.2019

Jan Marek je sedmadvacetiletý student Metropolitní univerzity v Praze, mladý perspektivní muž. Ideální člověk do týmu, který hledá dobré pracovní uplatnění s odpovídajícím finančním ohodnocením. Koho by v dnešní době zajímalo, že je kvůli dětské mozkové obrně na vozíku, říkáte si? Stejně se ptala i Česká pojišťovna, která Honzovi poskytla možnost pracovní stáže. Jenže narazila na bariéry. 

Příběh klienta sociální rehabilitace Jana Marka ilustruje, jak je s fyzickým hendikepem stále komplikované najít práci snů. A to i v době, kdy nabídka pracovních míst výrazně převyšuje nad poptávkou. „Od září do listopadu loňského roku jsem pracoval u České pojišťovny. Bylo to vynikající, našel jsem tam skvělé přátele, dobré zkušenosti, perfektní přístup, open space… Aktualizoval jsem pojistné smlouvy, pracoval jsem s databázi klientů, dával podněty ke změnám smluv, byla to pestrá pracovní náplň,“ hodnotí zkušenosti Jan.

Honzu si podle Michala Ptáčka ze sociální rehabilitace oblíbili i ostatní kolegové. „Při příležitostném doprovodu jsem zaznamenal, jaký vliv Honza na ostatní má. Jídelna byla bariérová, kolegové se proto střídali a pravidelně mu nosili oběd. Zvykali si na jeho přítomnost, ochotně mu asistovali, když to bylo nutné. Honza byl přítomen na společných meetinzích, dokonce došlo k úpravě bezbariérového WC,“ popisuje dojmy sociální pracovník.

Problém však způsobila legislativa. Pokud by chtěl Honza podepsat pracovní smlouvu, muselo by mít pracoviště bezbariérový evakuační výtah. A to budova, kde pobočka České pojišťovny sídlí, nemá. „Je to dost nemilé, když narazíte na takovou vyhlášku, která vám zavře cesty k dobrému místu. Firma sice slíbila, že se pokusí provést stavební úpravy, ale prý to může trvat rok i déle. A já potřebuji práci dříve,“ uvažuje Honza.

Honza tedy hledá dál. „Teď zrovna jedu z pracovního pohovoru, který se vyvíjel dost slibně. Sice bych měl dělat něco, v čem si dosud úplně nevěřím, ale snad bych se vše naučil. Jde o tvorbu obsahové náplně webů, tak uvidíme,“ uvedl v den rozhovoru.  Rád by totiž našel vlastní bydlení, stal se nezávislým na pomoci rodičů a využil i dobrých kontaktů a dovedností vhodných pro samostatný život, které nabyl na studiích v Praze.

Držíme palce, ať to vyjde. Protože Honza má, stejně jako každý z klientů Ligy vozíčkářů, potenciál. Budeme mu v jeho cestě nablízku. 

(ata)

Share

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*

CAPTCHA


*