Když se pomoc lidem v hmotné nouzi změní v jejich bezmoc

23.6.2018

KOMENTÁŘ/ Byla to od státu nehoráznost, když rozhodl, že část dávek hmotné nouze bude povinně vyplácena ve formě poukázek všem. Tedy i osobám zdravotně postiženým… Jen co se loni v létě povedlo z legislativy odstranit zbytky takzvané Drábkovy sociální reformy, která od roku 2012 zhoršovala životní podmínky i tělesně postiženým lidem, tak politici „utáhli šrouby“ dalším ukvapeným krokem – tentokrát občanům, kteří si nemůžou vylepšit své finanční potíže prací. Mezi nimi opět převládají lidé s postižením a osoby o ně pečující.

Oč jde? Parlament ještě v minulém volebním období schválil výplatu hmotné nouze v poukázkách, aby zamezil zneužívání peněžité dávky. Lidé pobírající příspěvek na živobytí déle než půl roku tak začali od prosince dostávat 35 až 65 procent jeho výše v poukázkách. Za ty si mohou pořídit potraviny, základní drogerii, léky, školní a ostatní potřeby pro děti a oblečení. Ale nedostanou za ně cigarety ani alkohol, což bylo hlavním záměrem nového opatření.

Na prvý pohled dává novela zákona o pomoci v hmotné nouzi smysl. V Česku je mnoho obyvatel, kteří se práci vyhýbají a žijí nezodpovědně: co můžou, to propijí, a pokud mají děti, zanedbávají jejich výchovu i materiální potřeby. Jenže věc má háček, ba pořádný hák.

 

Dva konkrétní průšvihy

Několik tisíc lidí v naší zemi je ve stavu hmotné nouze, ale výdělečně činní z objektivních důvodů být nemohou. Jde hlavně o osoby bez důchodu pobývající v ústavních zařízeních, o osoby pobírající invalidní důchod III. stupně, dále o osoby s omezenou právní subjektivitou, osoby pobírající příspěvek na péči ve II. až IV. stupni a také o pečující osoby, které jsou tzv. hlavními pečujícími osobami (často jde o matky samoživitelky). Naprostá většina z nich rozhodně neměla a nemá v úmyslu zneužívat dávku na živobytí k zakoupení alkoholu nebo cigaret!

Konkrétní negativní dopady jsou dva. Když chtějí tito lidé poukázky vhodně využít, bývá to pro ně spojeno s dalšími finančními výdaji. Musejí totiž dojet někam, kde lze poukázky použít, protože ne všechny obchody je přijímají (hlavně v malých městech a na vesnicích). Jejich špatné finanční poměry se tak dále zhoršují.

Ještě zranitelnější skupinou jsou matky samoživitelky, které se celodenně starají o zdravotně postižené děti. Pobírají částku životního minima, ale přitom musejí nakupovat různé léky, ošetřovací materiál a další věci, na které se poukázky nevztahují. I pro ně se situace od prosince citelně zhoršila.

 

Zbrklost, která škodí

Před očima tak máme další příklad nepromyšleného, ba zbrklého jednání zákonodárců. O nápravu se vytrvale snaží Národní rada osob se zdravotním postižením. Její předseda Václav Krása o poukázkách hovořil v únoru s ministryní práce a aktivně vystupuje v parlamentu. NRZP se také podílela na jednom ze dvou poslaneckých návrhů změny zákona, které v březnu posoudila vláda. Oba návrhy pak v květnu projednal parlamentní Výbor pro sociální politiku. A výsledek? Byly propuštěny do druhého čtení.

Během letních měsíců se však nic dalšího asi nestane. Lidé, kterým poukázky komplikují život, si ještě měsíce budou muset počkat, než dojde k žádoucí legislativní úpravě. Stejně jako třeba u příspěvku na péči nebo u sociálního bydlení.

Ne nadarmo se říká „Dvakrát měř, jednou řež“ V sociální oblasti nám však poslanci a senátoři předvádějí opačný přístup. Jejich práce bývá kvapná a následně málo platná. A mnohé sociálně či zdravotně znevýhodněné občany vyloženě poškozuje! Hlavně že mají vrcholoví politici dost času na tahanice o posty, vzájemné osočování a zákulisní intriky.

          Miloš Pelikán

Share

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*

CAPTCHA


*