Občánku, my víme lépe než ty, jak máš žít a co potřebuješ!

1.7.2016

Mýlí se čtenář, který očekává, že se v téhle rubrice budu podivovat jen technickým vymoženostem. Žasnout se dá nejen nad pokrokem, díky němuž třeba nepohyblivý člověk ovládá počítač pouhými pohyby očí. A žasnout se dá nejen nad pozitivními zprávami. Přiznávám, že stejná emoce, ovšem negativně zabarvená, čili naštvanost, se u mě dostavuje častěji.

Nevěřícně se namíchnu, když mě třeba servírka nepustí do oblíbené hospůdky kvůli čivavě na vodítku. Ale štamgast s labradorem, nevodicím a neasistenčním, tam sedává každý týden! Vždyť můj mrňous je spíš parodií na psa než opravdovým hafanem…

Ale pojďme k novinařině. Coby redaktor Vozíčkáře se dostávám k mnoha informacím a o nepříjemná překvapení v nich rozhodně není nouze. Na konci dubna jsem se dověděl, že ministerstvo přichystalo zásadní změnu v pojetí zákona o sociálních službách, aniž by ji konzultovalo s jejich uživateli. Přičinliví experti a úředníci na takzvané velké novele zákona zapracovali natolik, že má být ještě na jaře poslána do vnějšího připomínkového řízení. A neobtěžovali se přizvat k jednání ani zástupce Národní rady osob se zdravotním postižením: organizace, která nepochybně zastupuje většinu těchto lidí.

Tomu říkám pokrok! Neblaze proslulý Jaromír Drábek, který byl ministrem práce v letech 2010–2012, shazoval závažné argumenty vozíčkářů či třeba nevidomých ze stolu. Ale současná ministryně zřejmě nepotřebuje ani ten stůl. Jen abychom se nedočkali toho, že politici nakonec shledají nepotřebnými i některé sociální služby.

A může být hůř. Jen naprostý naivka by si myslel, že dlouhodobý příval migrantů z Arabského poloostrova a Afriky nezasáhne práva zdravotně postižených Evropanů. Následující příhoda je z letošního Německa: muslimové tam v jednom autobusu donutili vystoupit nevidomého člověka s vodicím psem. Štěkající čtyřnožec pro ně ztělesňuje ďábla a jeho přítomnost ve veřejném vozidle byla pro ně nepřijatelná. V Anglii osobu se slepeckým psem vyhazují nejen z autobusu, ale taky z obchodu či nemocnice a leckteří muslimští řidiči nepustí psa do svého taxíku.

Vsadím boty, že úplně stejně by se vyznavači koránu zachovali i k vozíčkáři s asistenčním psem. Ostatně, nejspíš se to už přihodilo. A možná nejen v Německu či Anglii. Jen o tom významná nebulvární média korektně pomlčela.

V západní Evropě je pes považován za přítele a pomocníka člověka. Muslimové, kteří v ní chtějí žít, to musí respektovat. Protože oni jsou hosty a my jsme tady doma. I s pejsky polehávajícími poblíž výčepu nebo doprovázejícími vozíčkáře k zubaři.

Miloš Pelikán

Share

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*

CAPTCHA


*