„Pobyt na vozíku je k naštvání. Toto naštvání lze řešit pouze přijetím zodpovědnosti a zodpovědnost, jak známo, je schopnost odpovídat na otázky. To činím v této knížce,“ vysvětluje Zbyšek Lorenz. Rozhodl se napsat knihu. Vlastně to není úplně kniha. Je to blog.

Mít prostor na webu a možnost ho naplnit podle libosti svými myšlenkami a názory, má v dnešní době každý. Vést kvalitní blog však není úplně jednoduché. Je to docela práce. Kouzlo, ale možná i nebezpečí internetu tkví v tom, že ostatní o vás ví jen tolik, kolik jím toho o sobě sami prozradíte. O pisateli tohoto blogu víme, že je to vozíčkář. A to stačí. Informaci, kterou autor netají. Naopak hned v názvu blogu, tedy Příručka jednoho vozíčkáře se přizná, že se na svět dívá z vozíku.

Blog je členěn do očíslovaných kapitol, které ale na sebe navzájem nenavazují. Každá část má většinou jednoduchý název. Iluze, Zranění nebo Víra jsou kousky blogové mozaiky o plánovaných 99 částech. Pisatelův styl je přímý, na nic si nehraje. Píše-li o něčem, nechodí kolem horké kaše. Nadhled, s jakým autor popisuje zvolená témata, by mu mohl leckterý profesionální spisovatel závidět.

Čtení je zvláštním způsobem znepokojující. Možná proto, že  některé z kapitol jsou velmi intimní. Pocity, které Zbyšek Lorenz sděluje, jsou totiž opravdu niterné a osobní. Nečekejte však žádné uplakané řádky plné křivd. Naopak. Začtete-li se do kterékoliv kapitoly, zjistíte, že z ní vystupuje touha po vyrovnávání se s životním údělem.

http://lorenz.blog.idnes.cz/

(lb)