Nenechte si ujít dvě jedinečná cirkusová představení 4. a 11. dubna, vždy v 18 hodin, v brněnském Bezbariérovém divadle Barka v podání dětí z Centra Kociánka a základních škol Košinova a Slovanské náměstí. CIRKUS BUDE!
„Integrační projekt“ – sousloví, které v mnohých z nás vyvolá představu byrokracie, tabulek a nepraktických výstupů. Rozhovor se Zdenou Mlezivovou z Centra Kociánka ovšem dává tomuto pojmu zcela konkrétní a sympatický obsah.
Co a kdo je Cirkus Kociáno?
Cirkus Kociáno je integrační projekt, v němž se při společné aktivitě setkávají děti ze základních škol s handicapovanými vrstevníky. Jinými slovy: Cirkus Kociáno je napínavá hra, na jejímž začátku se potkají dvě skupiny dětí, které o sobě nic nevědí, a na konci 
společně sehrají řadu bláznivých cirkusových čísel. Jednou skupinou jsou děti z Centra Kociánka, druhou žáci 7. a 8. tříd brněnských základek.
Jak dlouho už Cirkus Kociáno působí?
S cirkusem jsme začínali v roce 2010, a to zejména díky pomoci našeho kolegy Michala Svobody, který je zapálený organizátor sportovních akcí pro děti z Kociánky. Doporučil nám školu na Jihomoravském náměstí, kde jsme našli obrovskou podporu u „nejhodnější paní učitelky Dáši“ (to je oficiální titul!). Tehdy šlo o jednodenní projekt; ráno jsme přivítali děti z Jihomoravského náměstí u nás na Kociánce a večer už jsme hráli představení.
Letos tedy bude Cirkus Kociáno rozsáhlejší?
Ano, v tomto roce bude cirkus mnohem velkolepější, a to hned nadvakrát: od 3. do 5. dubna s námi budou spolupracovat cirkusáci ze ZŠ Košinova, od 10. do 12. dubna ze ZŠ Slovanské náměstí. A dokonce jsme se rozhodli uspořádat na školách konkurz na klauny, drezéry, herce a muzikanty, takže naši diváci uvidí kousky v podání těch nejlepších! Další skvělou novinkou je, že zatímco předchozí ročníky se odehrávaly u nás na Kociánce, letos budeme vystupovat v opravdovém divadle, v bezbariérové Barce v Králově Poli, a to především díky Zdeně Vlachovské a Pepovi Fialovi, kteří nám vyšli vstříc, a Lize vozíčkářů, která projekt podpořila.
Jak vypadá příprava představení? Máte předem nachystaný scénář?
Vůbec ne! S kolegy Teem a Matějem z občanského sdružení Užbachacharán chystáme jen obecný rámec a prostředky, samotná čísla jsou dílem dětí, my jsme pouze poradci a technická podpora. Herci ze základních škol přijdou k nám na Kociánku a po seznámení s našimi dětmi si společně vyzkouší různé cirkusové disciplíny: žonglování, drezúru zvířat, formování balonků, klaunská a akrobatická čísla i různé hudební nástroje, protože bez pořádné muziky se cirkus neobejde. Potom si vyberou, co je jim nejbližší, a začne práce na výstupu – je třeba vtipně pojmenovat skupinu, vymyslet název čísla, kostýmy, líčení… a pak už jen zkoušet a pilovat k dokonalosti, což zabere celý den. Druhý den nás pak čeká nacvičování na místě, tedy v Divadle Barka, odpolední generálka a večerní představení pro veřejnost. Třetí den pak odehrajeme ještě představení pro ostatní děti ze zúčastněných základek. Po zhruba hodinovém cirkusu bude čas i na diskusi s tvůrci a vymýšlení plánů na další společné akce.
www.kocianka.cz, www.divadlobarka.cz
A na závěr ještě něco málo k té „integraci“ – takhle vzpomínaly na Cirkus Kociáno děti ze ZŠ Jihomoravské náměstí.
Eliška: „Měla jsem trochu trému, ale myslím si, že jsme to pěkně zvládli, protože obecenstvo tleskalo a křičelo. Jsem ráda, že jsem se tam šla podívat, jinak bych neměla tak skvělé zážitky. Díky této návštěvě se nedívám na handicapované lidi jako na něco nenormálního. Byli všichni opravdu super. Celý den jsem si moc užila. Chtěla bych, aby nás děti z Kociánky také navštívily a abychom si společně opět něco připravili.“
Nikol: „Na Kociánce jsme se seznámili s postiženými dětmi. Měla jsem z toho trochu zvláštní pocit a bála jsem se. Nevěděla jsem, jak se k dětem chovat a co jim říct. Naším cílem bylo secvičit společně cirkus. Každý mohl dělat něco jiného – šaška, tanečníka, krotitele zvířat nebo hrát v kapele. Bylo toho opravdu hodně. Trvalo mi, než jsem si na to prostředí zvykla. Asi po dvou hodinách ze mě všechno opadlo a začala jsem se cítit uvolněně. Děti byly úžasné.“
Veronika: „Když jsem je uviděla, byl můj první pocit hrozný. Nevěděla jsem, co mám dělat, co říkat, měla jsem strach. Byla tam s námi Martinka a ta byla úžasná. Hned ze začátku nás bavila a pořádně to tam rozjela. Najednou ze mě všechen strach opadl. Mým nejkrásnějším zážitkem bylo, když jsme všichni po skončení představení byli na pódiu a společně se smáli a byli šťastní. Také si mi moc líbilo, jak jsme celé vystoupení nacvičovali. Ten den jsem si uvědomila, že lidi na vozíku se od nás ničím neliší, a to, že mají nějakou vadu, nemění nic na tom, že jsou fajn. Děkuji paní učitelce, že nás tam vzala a že díky ní jsem poznala úplně skvělé lidi.“
Marek: „Ráno jsme se seznámili s dětmi z Kociánky prostřednictvím her. Poté jsme začali nacvičovat divadelní představení pro rodiče našich nových kamarádů, pro jejich vychovatele a známé. Děti byly v pohodě, stejně jako my. Myslím si, že kdybych je znal déle, ani by mi nepřišlo, že mají nějaké postižení. Pracovalo se mi s nimi dobře, ale bál jsem se hodně věcí říct, aby se neurazili. Nejsilnějším zážitkem pro mě byl malý Rubínek, měl jsem radost z toho, když se začal smát. Myslím si, že mu asi největší radost udělalo, když jsme si spolu povídali o pohádkách a o tom, jaká čokoláda mu chutná víc, jestli oříšková, mléčná nebo bílá.“
Barbora Antonová
