Dny otevřených památek bývají v České republice obvykle v polovině dubna nebo září. To jsou volně přístupné i historické památky v Třebíči, zejména bazilika svatého Prokopa a Židovská čtvrť. Ale toto  západomoravské město má jednu zvláštnost. Uvedené památky jsou zdarma přístupné také druhý čtvrtek v říjnu, a to specielně pro návštěvníky se zdravotním handicapem, zejména vozíčkáře. Akce má sympatický název Otevřené památky i srdce a pořádá ji Městské kulturní středisko. Letošní ročník se uskutečnil 11. října. U zrodu této akce stála v roce 2004 také místostarostka Třebíče ing.  Marie Černá.

Dvě třebíčské památky – bazilika svatého Prokopa a Židovská čtvrť – byly v roce 2003 zapsány do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. S tím zřejmě souvisí i  vznik akce Otevřené památky i srdce, která se koná už po deváté.

Ano. Jsme na to, že zmíněné památky byly zařazeny mezi nejkrásnější na světě, patřičně hrdí. Ale zároveň jsme si uvědomili, že tyto historické objekty nejsou přístupné všem. Že lidé se zdravotním handicapem, zejména vozíčkáři, se bez pomoci druhých do baziliky ani do synagogy nedostanou. Přitom také mají zájem o historii a kulturní památky. Ve vstupu do těchto objektů jim většinou brání schody. Přemýšleli jsme, společně s ředitelkou Kulturního střediska paní Jaromírou Hanáčkovou, jakým způsobem tuto situaci změnit. Bezbariérové nájezdy se u historických budov nedají udělat – památkáři by s tím nesouhlasili. A tak Městský úřad v Třebíči nechal zhotovit dvě ližiny, jednoduché a přenosné mechanické zařízení, které nájezdy nahradí. Bazilika i synagoga jsou tak vozíčkářům přístupné po celý rok.

Když jste ližiny zkoušeli poprvé, pozvali jste si na  otestování klienty brněnského Ústavu pro zdravotně postižené na Kociánce..

Tehdy přijel plný autobus a všichni ližiny postupně vyzkoušeli. Byli velice spokojení. Navíc nám hodně poradil pan Tomáš Zelenka, který v té době žil v Třebíči. Tento známý hokejista se po úrazu dostal na vozík a stal se vlastně tváří celé akce.

Zatím jsme hovořily jen o bazilice svatého Prokopa a Zadní synagoze. Ale v Třebíči už mají některé památky bezbariérový přístup, například kostel svatého Martina.

Kromě něj také kostel Proměnění Páně a třebíčský Národní dům, bezbariérový je již také například přístup do Muzea Vysočiny v Třebíči, které se nachází v zámku, v sousedství baziliky svatého Prokopa. Souvisí to s programem Bezbariérová Vysočina, který několikrát vyhlásil Kraj Vysočina. Cílem tohoto programu je, aby nejen historické památky, ale všechny veřejné budovy byly přístupné pro lidi se zdravotním handicapem, zejména pro vozíčkáře. V Třebíči se už v tomto směru dost udělalo a neustále se snažíme  handicapovaným spoluobčanům, ale například i maminkám s kočárky, usnadňovat život. Uvedu další příklad – od letošního roku slouží vozíčkářům výtah v jedné z budov radnice, kde je i část sociálního odboru.

Vraťme se k akci Otevřené památky i srdce. Její součástí je od začátku také doprovodný program, různá divadelní představení, koncerty vážné i jiné hudby, besedy, výstavy.

Většinou probíhají v bezbariérovém divadle Pasáž, ale také v prostorách Zadní synagogy, Ta prošla na konci minulého století náročnou rekonstrukcí a nyní slouží kulturním účelům. Pro vozíčkáře a ostatní handicapované návštěvníky tu vystupují zpěváci a hudebníci nejen z Třebíčska. Zpívala pro ně například Helena Zeťová. Velkému zájmu zejména mladých se těšila beseda o sledge hokeji. Přijeli na ni paralympijští reprezentanti, kteří o tomto sportu zajímavě vyprávěli. Letos připravili program žáci základní školy Horka-Domky, kteří  sehráli  pohádku Malý princ.

Budete po dosavadních zkušenostech v akci Otevřené památky i srdce pokračovat?

Určitě. Na základě ohlasů i praktických dopadů myslím, že to byl krok správným směrem. Návštěvníků se zdravotním handicapem přichází stále víc a líbí se jim i kulturní program. Jejich zájem nás velice těší.

Aby se i lidé na vozíku dostali do baziliky či synagogy, využili jste ližin. Ovšem toto zařízení  musejí průvodkyně přinést, rozložit, nastavit na schody. Pokud vozíčkáři nemají doprovod, musejí jim pomoci na ližinu vyjet. Jak jsem pracovnice Informačního centra pozorovala, dělají to s mimořádnou ochotou. V Třebíči jsou srdce opravdu otevřená..

Ano, pak se i největší bariéry dají překonat. A o to se snažíme.

Věra Rudolfová