Psí život: Chcete si rozumět? Zapojte cit

1.5.2018

Na procházkách často potkávám lidi vláčené jejich psy, lidi běžící za psem nebo naopak lidi táhnoucí svého pejska za sebou jako dřevěnou kačenu. Nepokouší se svého psa povelovat a tím ho usměrnit.  Jiní zase na něj nepřetržitě štěbetají tak, že pes už dávno přestal vnímat. Doma v rodině se pak dohadují nebo losují, kdo zas podstoupí tu hrůzu a půjde venčit.

Když je tak vidím, často mě napadne: vědí nebo alespoň tuší, jaké to je jít na procházku s vychovaným, ovladatelným a spolupracujícím psem? Jaké to je, když pes může jít volně bez vodítka všude tam, kde je to bezpečné, bez strachu, že se někam zaběhne nebo že něco provede? Jaké to je, když se k vám co chvíli vesele vrací z prosté radosti, že je s vámi venku? A když vám pes sděluje své dojmy z toho, co se právě děje? Kde je na stromě nebo za křovím jaké zvíře, kterého byste se sami nevšimli, jestli cizí pes, který se k vám z dálky blíží, je nebezpečný, nebo vstřícný kamarád, jestli lidé, které na procházce potkáváte, jsou přátelští a dobře naladění, nebo jestli ten fousatý člověk v klobouku je něčím podezřelý a je na něj třeba dát pozor… Nebo když pes v noci předem varuje před věcmi lidem skrytými ve tmě, ale naprosto zřetelnými pro psí čenich i oči?

Taková procházka je úžasná relaxace, pročistění hlavy, odhození starostí do koše. Tak proč si jí odpírat, stačí k tomu vlastně docela málo.

Lidem psi často nerozumí

Bohužel, hodně psů získá už v raném věku přičiněním svých páníčků z lidí dojem, že lidé jsou bytosti v podstatě němé. Sice téměř neustále vydávají nějaké zvuky, někdy spolu s jinými němými lidmi, jindy s malou krabičkou u ucha, ale těm zvukům není rozumět. Nemají žádný význam, a tak jim není třeba věnovat pozornost a v klidu se po celou procházku dá zabývat svými zájmy. Lidé jsou dobří tak na přípravu jídla a pití, podrbání zad a bříška a ustlání postele, kam se pak bez dovolení dá vlézt.

Přitom opravdu stačí docela málo, aby tomu bylo jinak. Stačí jen pár minut tréninku denně, pes začátečník stejně neudrží déle pozornost. A dobrou zprávou je, že staré přísloví nemá pravdu,  i staršího psa naučíš novým kouskům, jen je třeba zvolit odpovídající míru a nepřehánět to. Stejně se dobří parťáci dají vychovat z nejpřítulnějších mazlíčků nebo gaučových povalečů. 

Cit je nejlepší učitel

Na začátek stačí posbírat pár informací o tom, čemu vlastně psi rozumějí, když to zřejmě nejsou jen lidská slova. Začíst se do nějaké knihy, promluvit si se zkušenějšími majiteli psů v parku nebo nejlépe během pár výcvikových hodin s instruktorem někde na cvičišti. Nasbírejte pár informací a pak zapojte cit. Cit, to je to nejdůležitější.

Psi nejsou stroje, nedodávají se k nim žádné dálkové ovladače. Jsou to příslušníci jiného živočišného druhu, s nímž je třeba se zkoušet domluvit. Ale knoflíky na jejich ovladačích přeci jen existují. Jsou jimi jejich instinkty, na ty je třeba působit. Prostřednictvím instinktů spouštět jejich emoce a prostřednictvím emocí ovládat jejich mysl. Emoce jsou takové zkratky, které urychlují jednání. A není to žádná násilná manipulace psí myslí. Pro psy je to v přírodě naprosto přirozené, jejich instinkty jsou navzájem stejné, emoční zkratky jsou taky podobné, proto každý jedinec docela přesně ví, jak druhý v určité situaci na daný podnět zareaguje. Proto se dokáže celá smečka chovat jako jeden muž. Beze slov. Tak postupně zkoušejte se svým pejskem takhle společně komunikovat i vy.

Jak na to? 

Vezměte si do kapsy na procházku pár piškotů a každé dobré chování pochvalte a odměňte. Do pochvaly vložte energii a správně jí prociťte. Špatné chování ignorujte, nebo na něj reagujte nesouhlasem. Ale psa za to, že si ještě zpočátku nebudete rozumět, netrestejte. Nemůže za to, jen vám nerozumí. Netrestejte ho už nikdy, tím byste vzájemné porozumění nezlepšovali. Čím více spolu budete zkoušet komunikovat a pracovat, tím méně na vašeho psa budete muset zvedat hlas a otázku „jak správně potrestat psa“ začnete považovat za zbytečnou a nepotřebnou.

   Pro vaší inspiraci, pro spokojenější společný život, není třeba psa naučit zas až tak moc. Z výchovy pár základních věcí:

            * čistotnost – venčí se jen venku

            * odloučení – čekání doma má probíhat v klidu, v tichu a bez rozebírání věcí

            * nežebrá se u stolu a nekrade se jídlo ze stolu

            * neskáče se na cizí lidi

 

A ještě pár věcí z výcviku, říkejme tomu ovladatelnost:

            * následování člověka na vodítku bez tahání

            * přivolání – návrat k páníčkovi na zavolání

            * odložení – čekání na místě na páníčka, třeba před obchodem      

            * chůze po chodníku –  chodí se jen po chodníku i na volno, nechodí se do jízdní dráhy

To určitě bude stačit. Zkuste si v jednotlivých oblastech odpovědět, jak moc je v nich váš pejsek dobrý, nebo naopak jak moc chybuje. A vyjděte z těch nejlepších s nejméně chybami, ty zdokonalujte. Tak budete hned od začátku rychle postupovat vpřed a budete z toho mít oba radost. Pak se soustřeďte na ty náročnější oblasti. Ty také postupně zdokonalíte, protože už budete mít zkušenosti. Každopádně je důležité vydržet, i po neúspěchu to nevzdávat, být důslední a vytrvat.

Je na každém, do jaké míry se výcviku bude věnovat a jak daleko zajde. Ale je pravděpodobné, že jakmile člověk zjistí, jaké to je komunikovat se psem, už se mu nebude chtít přestat a bude objevovat další možnosti.

Znám lidi, kteří s prvním psem v jejich životě prošli výchovou a výcvikem, aniž si všimli nějakých potíží, a dnes mají pocit, že to nemůže být jinak. I když tohle třeba není úplně váš případ, věřte, že stojí za to aspoň zkusit to změnit. K tomu vám my dva s mým Juniorem držíme palce.

 

Ivan Benda

mob.: +420 725 466 206
e-mail: ivan.benda@ligavozic.cz

Více o programu Asistenční psi 

 

 

 

 

 

 

 

 

Share

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*

CAPTCHA


*