Foto: Philip Beyer, flickr.com
Ráda bych se s vámi podělila o příběh, který mne velmi zaujal a ve kterém se skrývá mnohem víc, než dokážu popsat a vyjádřit těmi správnými slovy.
Věřím, že každé dítě je dar. Doba adventní je doba očekávání narození dítěte, které je darem pro nás všechny. Když se narodí miminko, které potřebuje větší péči a podporu, kterou bude potřebovat možná i po celý život, může zpřeházet veškeré představy, zamíchat s hodnotami a životem celé rodiny. Přichází otázky a mnohé z nich bez odpovědí, bolest, nekončící kolotoč, může docházet k narušení rovnováhy, neustálým změnám, nepochopení, nepřijetí, všudypřítomné únavě, … ALE přichází také něco jiného, něco, co přesahuje každodenní starosti, nás samotné. Je to milující laskavost, otevření srdce a mysli, radost z maličkostí a drobných pokroků, poznání krásy z jiných úhlů, objevení doposud netušeného světa plného fantazie, naděje, nalezení síly a odvahy, přátelství, nečekaného talentu, tvůrčího ducha a mnoho dalšího. A to všechno je mnohem silnější a pomáhá přijímat nečekané oznámení …
Vítejte v Holandsku
Emily Pearl Kingsley
Často jsem dotazována na zkušenost s výchovou hendikepovaného dítěte. Aby lidé, kteří touto zkušeností neprošli, dokázali lépe porozumět pocitům, které zažívám. Asi takhle…
Když zjistíte, že čekáte miminko, cítíte se úžasně, něco jako když plánujete skvělou dovolenou do Itálie. Nakoupíte turistické příručky a začnete plánovat. Koloseum. Michelangelův David. Gondoly v Benátkách. Naučíte se několik užitečných frází. Nemůžete se dočkat.
Po měsících netrpělivého čekání den D přichází. Vyrážíte. Po několika hodinách letadlo přistává. Letuška přichází a oznamuje:” Vítejte v Holandsku”. “Holandsku?!?” “Co tím myslíte? Letěla jsem do Itálie. Mám být přece v Itálii. Celý život jsem snila o tom, že pojedu do Itálie.”
Ale změna v letovém plánu zapříčinila, že jsme přistáli v Holandsku a nezbývá, než tady zůstat. Důležité ale je, že vás nevysadili na odporném, špinavém, nakažlivém místě, plném hladomoru a nemocí.
Prostě je to jiné místo.
Není tak rozlehlé a oslnivé jako Itálie. Ale poté, co naberete druhý dech a rozhlédnete se kolem, všimnete si, že Holandsko je zemí větrných mlýnů a tulipánů. A je to země Rembrandta.
Nezbývá vám nic jiného než nakoupit nové příručky. A naučit se nový jazyk. Potkáte se s úplně jinými lidmi, které byste jinak nikdy nepoznali.
Ale každý, koho znáte, cestuje právě do Itálie… a všichni vám nadšeně vypráví, jak úžasně si to tam užili. A vám nezbývá než po zbytek svého života říkat : “To je místo, kam jsem měla taky jet. To byl můj plán.” A bolest nikdy nepoleví…, protože nesplnění velkého snu je velká ztráta.
Ale pokud budete celý život naříkat nad tím, že jste se nedostali do Itálie, nikdy nepoznáte všechno to krásné a speciální, co nabízí…. Holandsko.
(Welcome to Holland, Emily Pearl Kingsley, 1987. Autorka je rodičem už dospělého syna s Downovým syndromem. Čerpáno z knihy Slepičí polévka pro českou duši, Richard Crha.)
Kateřina Uhlířová, vedoucí Poradny pro život s postižením
