Výchova k zvládnutí odloučení

18.12.2018

Přirozeně, bez příslušné výchovy, nezvládá v klidu odloučení od majitele asi žádný pes. Jako smečkové zvíře, které vždycky přirozeně deleguje část své osobnosti na smečku, cítí potřebu být stále s ní a nechápe, proč mu v tom je někdy bráněno.

Jen malá štěňata mají reflex zdržování se v doupěti v odloučení od matky, protože tam jsou v teple a největším bezpečí, když matka odejde shánět potravu. To je důvod, proč malá štěňata nechtějí chodit z domova na procházku, pokud s nimi nejde „nová máma“. Tenhle reflex ale časem kvůli nadbytečnosti vymizí (stejně jako třeba i sací reflex).

Proto je potřeba vysvětlit psovi přežití odloučení postupně. Tak, aby si zvykl, že když majitel odchází a on ho na nějakou dobu ztratí z očí, majitel neumřel, ale je jen jinde a vrátí se zase zpět. Stejné je to přeci i s malými dětmi.

Jak odloučení naučit?

Výchova začíná, když jste doma, při běžném chodu domácnosti. Sedíte v křesle, čtete si a najednou se zvednete a jdete si vedle do kuchyně uvařit kávu. Co udělá váš pes? Zvedne se také a jde za vámi „jako pejsek“? Chyba! Má v klidu ležet a odpočívat a váš odchod do druhé místnosti vzít na vědomí, ale neřešit. Až po něm budete něco chtít, je pak přeci dost času říci mu, aby šel s vámi.

Tady právě výchova k odloučení začíná. Uvolněný pes by za vámi neměl po domě chodit jako pejsek. Měl by domov vnímat jako oázu klidu a nejklidnějším bodem v ní by měl být jeho pelech. Výchovu proto začněte tím, že tuhle atmosféru opravdu vytvoříte. Odvelte psa na jeho místo (pelech), sedněte si vedle něj, počkejte až se uvolní, a pak vstaňte. Když vstane také, vraťte ho povelem zpátky na místo a do lehu, a celé to opakujte znova. Klidně několikrát, mnohokrát. Dokud pes nezůstane ležet, i když vy vstanete.

Když už to dokáže, neodcházejte ještě z místnosti, jen ji dokola obejděte, zastavte se u knihovny pro jinou knihu a vraťte se na své místo. Zbytečně při tom se psem nekomunikujte, ani ho nechvalte. Simulujete přeci odloučení a vedoucí smečky má právo jít kdykoli kamkoli ho napadne a nemusí nikomu nic zdůvodňovat. Kdybyste v průběhu vašeho kolečka kolem místnosti cítili, že pes začíná být znervózněný, rychle ale klidně kolečko ukončete. Pokud by dokonce vstal, vraťte se zase na začátek, psa navelte v klidu zpět, položte ho a posaďte se.

Až společně zvládnete kolečko kolem místnosti (opravdu společně, klid vašeho psa i tady, jako kdekoli jinde, závisí hodně i na vašem klidu), v příští sekvenci dojděte ke dveřím a otevřete je, postavte se do nich, ale neodcházejte. Zůstaňte chvíli ve dveřích, pak je zavřete a vraťte se zpět.

Pokud váš pes už zvládne v klidu otevření dveří, vyjděte z nich pár kroků tak, aby vás stále viděl, klidně tam přešlapujte na místě, otáčejte se, můžete mu i na zlomek vteřiny zmizet, ale hned se zase vraťte do jeho zorného pole. Tenhle krok neuspěchejte, protože je hodně důležitý a těžký. Je to příprava na chvíle, kdy vás opravdu neuvidí a možná bude mít skutečně pocit, že už vás neuvidí nikdy. A znovu připomínám, snažte se při tom se psem nekomunikovat, jen kdyby se zvednul a šel za vámi, sekvenci hned ukončete nekompromisně a rychle, ale klidně. Psa navelte zpět na místo a do lehu.

Stupňujte dobu odloučení

Postupně mizte vašemu psovi ze zorného pole na stále delší dobu. Vždycky se za chvíli objevte ve dveřích, postůjte tam, nekoukejte na psa a zase odejděte. Někdy vezměte dveře za kliku, přivřete je, ale nezavírejte. Zase je otevřete a jděte pryč. Pak, jakoby náhodou, dveře bez bouchnutí přivřete a nechte tak. A vždycky se na konci sekvence vraťte ke psovi, bez jakékoli pozornosti vůči němu se posaďte. Dejte mu čas, aby se uklidnil a srovnal si věci v hlavě.

V téhle fázi už budete mít hodně nacvičeno, i když vám to zatím možná nebude tak připadat. S každým dalším odchodem zůstávejte mimo dohled psa po delší dobu. Někdy slyšitelně otevřete dveře od další místnosti, nebo bytu či vstupní dveře do domu, a zase je zavřete. Později jimi projděte ven a jděte třeba vynést odpadky do popelnice. Příště si při tom ještě popovídejte se sousedkou. Pak jděte na roh do obchodu pro rohlíky, jindy pro balík na poštu. A už budete mít vyhráno. Psi špatně vnímají delší časové úseky, takže pokud váš pes zvládne půl hodiny nebo hodinu bez vás, zvládne i celou vaši pracovní dobu.

Vychytávky, které pomůžou

 Je tu ještě pár věcí, kterými můžete výchovu odloučení svému pejskovi ulehčit.

Pokud váš nový pes bude muset být sám doma hned od začátku, vezměte si na prvních čtrnáct dnů společného žití dovolenou. Buďte s ním a ukazujte mu, že se dá v pohodě být i bez vás.

Nastavte psovi správně denní režim. Pes, i když po tisíce let domestikovaný, je stále šelma. A jako taková, by měl spát aspoň šestnáct hodin denně. Proto by měl denní režim psa člověka s pravidelnou pracovní dobou vy padat asi takto:

– ráno po probuzení následuje co nejdelší venčící procházka

– po návratu může následovat svačinka

– s majitelovým odchodem do práce se pes (vychovaný ke klidu na místě) těší, že si zase schrupne. Bude spát následujících 8 – 10 hodin

– majitel přijde z práce a vezme psa na dlouhou procházku, tak 1 – 2 hodiny

– po návratu dostane pes najíst

– majitel je bdělý, se psem jsou společně doma. U psů, kteří mají s klidem v noci nebo při odloučení problém, je dobré v této době je nenechat spát, aby se jim denní rytmus obrátil. Ostatní ať odpočívají podle libosti.

– před spaním ještě jedna venčící procházka, pak možná i nějaká svačinka

– všichni jdou spát a spí zhruba osm hodin

Při odchodu kamkoli se se svým psem neloučete. Velmi rychle se naučí podle vašeho chování poznat, jestli jdete do práce, do sklepa pro brambory, nebo se chystáte na procházku s ním, a tahle informace mu stačí.

Zrovna tak se se psem hned po příchodu nevítejte. Pokud vám při otevření dveří vletí do náručí, klidně ho odvelte kus od sebe do sedu nebo lehu, odložte tašku, sundejte si bundu, zujte si boty, a teprve pak dejte pejskovi najevo, že se můžete přivítat.

Když je váš pes při odloučení přeci jen neklidný, vydržte a nesnažte se to řešit jeho aktivizací. Lidé mají tendenci takovým psům kupovat různé aktivizační hračky nebo hlavolamy. Třeba míčky, z kterých při pohybu občas vypadne pamlsek. Nebo takové věci sami vytvářejí, například ukryjí příděl pamlsků psovi do několika do sebe vložených papírových krabic, a nechají ho postupně krabice ničit a dostat se tak k odměně. To jsou ale kontraproduktivní postupy, protože neučí psa vazbě „domov znamená klid“ a „jsem sám, tak mě nikdo nebude vyrušovat“, ale učí ho, že domov a osamění znamenají příliv adrenalinu.

Proč potřebují mít majitele u sebe?

Psi mají z přírody silnou potřebu kontroly prostoru kolem sebe. Tu ale v pokoji nebo v bytě mít nemohou. V přírodě by k odpočinku vyšplhali na nějaký pahorek a zalezli do křoví. Vidět a nebýt viděn. Doma dohlédnou jen ke čtyřem stěnám a mají pocit, že těmi dveřmi, kterými majitel odešel, může kdykoli přijít nějaký agresor, který jim ublíží. Mohou mít proto tendenci si vytvářet ochranné bariéry. Nejsilnější prostředek, který k tomu mají, je pach jejich majitele. Ten je přeci nejmocnější a toho se každý lekne. Lehnou si proto tam, kde je pach majitele nejsilnější. Třeba do jeho postele. Když to nestačí, nebo to není možné, vytvoří si pachovou hradbu jinak. Vytáhnou z koše na špinavé prádlo majitelovo použité oblečení, roztrhají ho na kousky a ty nechají kolem sebe. Když to ještě nestačí, posílí to třeba vlastním pachem a na důležitých místech udělají loužičky.

Jestli tohle dělá právě váš pes a vy se po příchodu domů setkáváte s roztahanými a poničenými věci, psa za to určitě netrestejte. On už po krátké době nemusí vědět, že to udělal on, ví jen, že se cítí takhle nejbezpečněji. Netrestali byste ho ve skutečnosti za nepořádek, ale za jeho nadšení z vašeho příchodu, a to jistě nechcete.

Zkuste mu místo toho příště nechat v dosahu třeba pár použitých papírových kapesníků, možná je použije místo prádla a vy jen po příchodu vyluxujete pár papírků.

Tak vám přeji, spolu se svými psy, klid a mír ve vašem domově před odchodem, při vaší nepřítomnosti, i po návratu.

 

                                                                                                                                 Ivan Benda, trenér asistenčních psů

 

 

                                                                                                                    

 

  

 

Share

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*

CAPTCHA


*