O potřebnosti sexuální asistence – rozhovor a povídka

3.11.2018

Milan Langer – bojovník za právo vozíčkářů na plnohodnotný život, propagátor sexuální asistence, spolupracovník společnosti Freya.

O sexuální asistenci se mezi lidmi s postižením mluví už několik let. Své služby v České republice nabízí několik asistentek, vznikla organizace Freya, která se zabývá edukací v oblasti sexuality hendikepovaných a seniorů, ze společenského tabu se stává pomalu a jistě běžné téma k diskuzi.  Pokud jste se ale o sexuální asistenci ještě nezajímali nebo jste o ní jen letmo slyšeli, přečtěte si rozhovor s Milanem Langerem z Olomouce. Proč je dobré, že tu sexuální asistence existuje, ukazuje i má povídka, kterou najdete na konci článku a také v knize Láska sex a vozíčkáři. 

 

Co tě k tomu vedlo, že ses začal věnovat hlavně sexuální asistenci?

Člověk na vozíku, mimo jiné, také potřebuje uspokojit všechny svoje potřeby, jako každý jiný. Stejně jako je to s dýcháním a jídlem. Stejně jako všichni, i vozíčkář potřebuje dýchat a jíst. Tak proč vynechat otázku sexuality?

Sexualita je přece jedním z nejsilnějších motorů života.
Sexualita patří k základním životním potřebám a tím i k základním právům.

I když právo na prožívání sexuality je pravděpodobně popsáno odlišně každou osobou, každý ji vnímá jinak. Pochopitelně je to ovlivněno výchovou v rodině, ve společnosti, dále pak místní kulturou, náboženstvím …
Ale člověk na vozíku potřebuje, stejně jako člověk zdravý, uspokojit i své sexuální potřeby.

 

Předpokládám, Milane, že jsi už delší dobu sledoval otázku a vývoj sexuální asistence ve světě a poté i u nás.

 Ano, této problematice se věnuji již několik let. Ve světě, v některých státech,  už sexuální asistence funguje, je to tam věc normální, nikdo o tom nediskutuje, nepozastavuje se nad tím . A tak, když se u nás začalo o této tematice mluvit, začal jsem se o to více zajímat a hned po vzniku společnosti Freya, jsem začal navštěvovat jejich přednášky, kurzy. Seznámil jsem se se zakladatelkami této společnosti, která se věnuje vzdělávání, prevenci, poradenství, sociální práci a terapii, rozvoji nových služeb pro klienty, mediální činnosti, lobbování a mnoha dalším aktivitám. A stal jsem se jejich spolupracovníkem.

 

Ty sám jsi měl také nějaké přednášky na toto téma.

Jednak to byly přednášky, jednak to byl příspěvek na světovém kongresu na téma „Je nutné uspokojit sexualitu lidí s postižením?“

 

Na jaké cestě je, podle tebe, sexuální asistence u nás?

Už se udělal kus práce, jde to pomalu, ale jistě, kupředu. Ještě nás ale hodně práce čeká. Přednášky a osvěta jsou důležité, aby se dostalo do povědomí lidí, že i my máme tyhle potřeby. Čím víc se bude o této problematice mluvit a psát, tím líp.

Ale také je důležité, aby si lidé uvědomili rozdíl mezi sexuální asistencí a prostitucí. Už proběhlo i nějaké školení sexuálních asistentek, kde se učí i to, jak s lidmi na vozíku jednat, manipulovat, zacházet, jaké erotické pomůcky jim, vzhledem k jejich handicapu, doporučit a naučit je je používat, pomoct jim najít pro ně, vzhledem k jejich hendikepu správnou polohu … Není toho málo, co se tihle lidé musí všechno naučit a proto tito asistenti musí projít mnoha kurzy, získat akreditaci. Také se musí stanovit určitá pravidla, práce je ještě hodně.

 

Milane, také jsi měl sexuologickou poradnu ve spolku vozíčkářů Trend. Jak to fungovalo a jak to dopadlo? Byl zájem?

Zájem moc nebyl. Lidé z našeho spolku se styděli o těchto svých problémech mluvit, ptát se, a zvlášť s někým, koho znají. Zájemci byli lidé cizí a spíš blízcí vozíčkářů, než oni sami. A i proto je důležitá osvěta a mluvit o těchto věcech nahlas, aby se lidé nebáli, nestyděli. Není se za co stydět, sexualita je základní lidská potřeba.

Děkuji za rozhovor, Milane.

Věra Schmidová

Povídka

PRVNÍ HODINA VÝUKY EROTIKY

Miloš byl od dětství, po ošklivém pádu ze schodů, na vozíku. A tak se stalo, že byl ještě v šestnácti letech nepolíbený. Nahou ženu viděl jen v časopise, erotické hrátky a věci ostatní viděl jen v pornofilmu. A tak rád by se líbal, čichal k ženě, zkoušel pevnost ženských ňader, jemnost jejich kůže …

„S tím musíme něco udělat,“ řekl rázně Štěpán, jeho dlouholetý kamarád, když se mu mladý vozíčkář v jedné své slabé chvíli přiznal. A aniž by řekl proč a kam, odešel.

 

„Dnes večer přijdou Marťa a Danka,“ oznámil Štěpán, když se asi po deseti minutách vrátil. „Zkušené ochotné holky, ukážou ti vše – kde, jak a co, zasvětí tě do krás a tajů lásky a sexuality, neboj. Po tomto večeru už nebudeš nepolíbený. Nebudeš už ani nevinný.“

Miloš na něho vyvalil oči a nahlas polkl: „Do všeho mě zasvětí? Úplně do všeho?“

Mladý vozíčkář nevěděl, jestli se má těšit, nebo mít strach. Na jedné straně byl zvědavý, chtěl vyzkoušet, co viděl na internetu a v televizi, ale na straně druhé se bál, aby se nezesměšnil. Přece jenom, na rozdíl od těch svalovců ve filmech, měl určitá omezení. A vozík!

„Já … nevím, co dělat… nevím, co říkat…“ zakoktal.

„Klídek,“ utěšoval ho Štěpán. „Všichni jsme si tím prošli. Někdo dříve, někdo později. A od toho tady ty holky budou. Samy ti ukážou, samy tě navedou. Ty budeš jenom sedět, poslouchat a dělat, co ti řeknou. A pak už to půjde samo., neboj. Vím, o čem mluvím.“ Na chvíli se odmlčel, než pokračoval:

„Akorát tě zkasíruji o tři stovky. Koupíme víno, tyčinky, čokoládové bonbony… neboj, investice se vyplatí, bude fajn. S nimi si užiješ, něco si vyzkoušíš, něco se naučíš. Na dnešní večer, na svoji první hodinu výuky erotiky budeš vzpomínat ještě dlouho.“

 

Martina a Danka přišly, jak slíbily. Veselé, usměvavé, voňavé.

Štěpán nalil víno, připil na hezký večer a objal Martinu kolem pasu. Danka přistoupila k Milošovi a vjela mu prsty do vlasů. Chvíli vlasy něžně hladila, chvíli ho za ně jemně tahala. Mladý kluk slastně přivřel oči. Dívka ho začala hladit po tvářích, prsty mu sjela až na krk. Mladík se bál pohnout, bál se i dýchat. Zmocňovala se ho sladká závrať, kterou doposud neznal, kterou nikdy nezažil. Začal nasávat její vůni – vůni ženy. Tak krásnou!

„Můžu si ti sednout na klín?“ Zašeptala mu dívka do ucha a políbila ho naň.

„Budu rád,“ zavzdychal klučina slastně.

„Bolí mě nohy,“ zašeptala mu dívka do druhého ucha a jemně ho do něj kousla.

Mladý vozíčkář byl v sedmém nebi. Objal ji okolo pasu a pevně přitiskl k sobě. Jejich ústa se začala pomalu přibližovat, dech se začal zrychlovat. Na své hrudi cítil její mladá, pevná ňadra. Závrať se stupňovala, horkost z jeho břicha stoupala výš a výš. Už naplňovala celé mladíkovo tělo. A ta její krásná, opojná vůně!

Najednou se mu ale celkem prozaicky začalo chtít čůrat. Co teď?! Říct jí, ať sleze? Bylo to tak fajn mít ji na klíně. Co když si tam už potom, až se on vrátí ze záchodu, nebude chtít sednout a on tak zahodí, zničí, pokazí tu krásnou chvíli. A taky ji přece bolí nohy! Co když se ho zeptá, proč má vstát? A kam jde? Co jí řekne? Že se mu chce čůrat? Že je jak malé děcko a že musí hned na záchod? Zrovna teď! Co když mu řekne – to jsi nemohl jít předtím? Co když se mu bude smát? Všichni se mu budou smát.

Takové myšlenky se mu honily hlavou a na čelo stoupal studený pot. Cítil, že bude zle! Cítil, že už zle je! V blahé naději doufal, že to poteče dolů na sedadlo, pod jeho zadek a nikdo si ničeho nevšimne.

Omyl! Velký omyl!

Danka po chvíli ztuhla. Vytřeštila oči a vyskočila: „Mě už nohy nebolí!“

„Fakt?“ Zeptal se nevěřícně a zklamaně Miloš. Začínalo to tak slibně, tak krásně a zajímavě a on byl tak zvědavý, co bude následovat, jaké to bude dál. Stejně krásné? Hezčí? Může to být vůbec ještě hezčí? Bude se ta sladká závrať ještě stupňovat? A kam až?

„A musím už jít, mám ještě nějakou práci,“ řekla rázně Danka a bez slova rozloučení zamířila ke dveřím. Bylo to tvrdé a kruté vytržení z tak krásných chvil.

„Opravdu?“ Zvolal za ní nechápavě a hodně zklamaně Miloš.

Když však pohlédl na její sukni, potom na své kalhoty, okamžitě pochopil – velký mokrý flek na její sukni přesně obtiskoval velké mokré kolo z jeho kalhot.

A tak nevalně skončila první hodina výuky erotiky mladého vozíčkáře.

Share

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*

CAPTCHA


*