Můj pohled na výživu psů

31.10.2018

Můj pohled je to proto, že těžko může aspirovat na to být „nejlepší“ nebo „nejzdravější“. Sestavit psí jídelníček se dá stovkou způsobů a hodně z nich je jistě dobrých. Ale lidé se mě na způsob krmení psů často ptají, proto tady krátce shrnu zkušenosti získané za poslední léta.

Kdysi jsem byl, stejně jako hodně lidí, okouzlen nepřeberným množstvím různých značek a receptur průmyslových krmení, hlavně granulí, které se honosí různými vzletnými přívlastky, jako „kompletní“ strava nebo „prémiové“ a „superprémiové“ granule, a dost jsem tomu i věřil. Ono je to totiž jednoduché a pohodlné nasypat pejskovi do misky hromádku granulí, a mít hotovo.

Pak ale jeden z mých psů začal mít opakované zažívací problémy. Zkoušeli jsme proti nim kde co, moc to nepomáhalo a veterinář o něm začal říkat, že bude zřejmě slinivkář a že se s tím budu muset smířit. Moc se mi taková perspektiva nelíbila, a tak jsem konečně začal o celé věci trochu přemýšlet. Jak by asi bylo člověku, kdyby stále jedl jen konfekční průmyslové hamburgery z fastfoodu, pizzu, koblihy a zapíjel to colou? Byl by zřejmě „fat and happy“, ve svých chutích by vytloukal klín klínem a často by mu bylo těžko po těle.

Proto jsem se začal pokoušet o sestavení pestřejší stravy. Granule (značky, která se snad dá označit za kvalitní) jsem nechal jako přílohu, a začal je kombinovat se vším možným. Syrovým masem, vnitřnostmi, kostmi, různou zeleninou, semínky, rybami, různými druhy olejů, a podobně. Mezi to jsem občas vložil vařené jídlo, třeba těstoviny nebo rýži s rybím filé a zeleninou, případně zase kombinované s trochou granulí. A ono to časem začalo fungovat. Nejen, že zažívací problémy z velké části vymizely, ale i pes, dříve nejedlík, teď obvykle vyluxoval misku s velkou chutí.

Začal jsem tomuhle způsobu krmení říkat střídavá strava a praktikuji ho v různě obměňované a rozšiřované formě dodnes. A řekl bych, že to fuguje u všech psů, co naší rodinou prošli.

Jejich zažívání je prostě otužilejší. Není třeba problém střídat jídla, jak s oblibou píšou výrobci granulí (že se při přechodu z jednoho druhu granulí na jiný mají oba druhy po nějaký čas míchat, aby náhlá změna nezpůsobila pejskovi zažívací problém). Není ani probléme, když při nedělní návštěvě podstrčí babička psovi kus příliš tučného bůčku, co jí zbyl na talíři,  nebo obří makovou buchtu. Psi teď všechno hladce stráví.  

Takže to je krátce popsaný můj systém. Prostě se se sestavováním psího jídelníčku moc nepářu, hlavně se snažím, aby měli jídlo pestré a chutnalo jim.

Ale musím k tomu i pár věcí vysvětlit. Především jde o kosti, na ty se lidé ptají nejvíc. Pes může sníst jakékoli kosti, které dokáže rozkousat. Ale musí být SYROVÉ, ne jakkoliv denaturované, tedy ne pečené, ne grilované a nebo ne vařené. Z tepelně upravených kostí jim okrajuji jen chrupavky, a zase jim je přidávám do jídla. Při konzumaci syrových kostí ale hrozí přece jen jedno nebezpečí – že si pes zabetonuje trávení. Pokud by snědl příliš mnoho samotných kostí, vápník z nich by mu ve střevech vytvořil doslova cihlu, kterou by bylo těžké vyloučit. Proto ke kostem vždycky musí mít dostatek jiných složek – masa, zeleniny nebo přílohy. Dobrý poměr kostí k masu je třeba na kuřecích krkách, nebo kuřecím skeletu, jaký se prodává v řeznictví na polévku. Ten moji psi dostávají celý tak jak je, bez přílohy.

Velkou pochoutkou je pro ně celá ryba, samozřejmě opět syrová, třeba pstruh. Nejraději jí konzumují na zahradě, nejdřív si s ní hrají (to by doma nesměli), olizují ji a pak ji celou snědí.

Musím zmínit i opačný názor, který často slýcháme, totiž že se nemá kombinovat jídlo vařené a syrové. Ale, vezměte to u sebe, uškodí vám, když si dáte třeba salát ze syrové zeleniny s pečeným masem, nebo tatarský biftek s chlebem? Myslím, že stále je to lepší než ten hamburger nebo pizza.

Rád bych upozornil na dvě věci, které psům opravdu škodí, a to je sůl a hořká (tedy opravdová) čokoláda. Na druhou stranu se traduje, že psům škodí hroznové víno. Neškodí. Jde jen o jeho jadérka, která obsahují amygdalin, v podstatě kyanid. Aby jim uškodil, museli by jich sníst ale spoustu a ještě je poctivě drtit zuby, což jistě nedělají. Na zahradě máme hroznového vína spoustu, psi si ho o každém podzimu libovolně trhají a jsou při tom úplně šťastni. A rozhodně psům neškodí v rozumné míře jakékoli bylinky nebo koření. Sám pro ně nejvíc používám fenykl, majoránku a česnek, ten u nich podporuje chuť k jídlu.

Nedejte na psí oči říkající „já mám ještě strašnej hlad“, to umí každý pes, a kdykoli cítí šanci na nějaké sousto navíc, ochotně vám to předvede. Ale pes má být jako indián – stále má mít trochu hlad. V přírodě taky každý den neuloví zajíce, spíš jen malou myšku a někdy ani to ne, zůstane o hladu. Proto na žádostivé pohledy nereagujte a nedokrmujte svého pejska zbytky lidského jídla, chlebem, rohlíky a piškoty. Dejte mu jeho porci a konec, bez diskusí, další jídlo bude až příště.

Stejně tak nenechávejte psovi jídlo stále k dispozici. Je to jako u dětí. Nemám rád, když rodiče nechávají malé děti si u jídla hrát, ať už doma nebo v restauraci. Děti poletují kolem stolu, rodiče drží v ruce vidličku s připraveným soustem, a když potomek zrovna běží kolem, tak mu sousto rychle vsunou do úst. Tenhle způsob k ničemu dobrému není ani u dětí, ani u psů. Moji psi jsou naučeni sníst co je, když to zrovna je. Připravím misky, odnesu je na místo krmení a čekám. Kdo se první zklidní a sedne si, dostane i první svoji misku. Následují další. Nedokážeš se uklidnit? Tak příště. Velice rychle to pochopí. Kdo dojí, ještě se může zastavit napít u společné misky s vodou, a pak automaticky odejde z místnosti. Neexistuje, aby pokukoval po obsahu sousedovy misky, kdyby to udělal, měl by co dělat se mnou. Stejně tak: odešel jsi z místnosti od nedojedené misky a chceš se k ní vrátit? Chyba holenku, měl jsi dojíst hned, teď už dám možnost dojíst tvojí porci někomu jinému. Všichni nováčci na tenhle systém rychle přistoupí, nic jiného jim nezbývá. Já to tam řídím a věřím, že je to tak správně.

Moji psi dostávají jídlo dvakrát za den, aby nikdy neměli moc plný žaludek a nezvyšovalo se tak nebezpečí dilatace nebo torze žaludku. Jedí vždy po práci a před klidem. Poprvé odpoledne, přijdeme z velké procházky nebo z jiné práce, asi půl hodiny mají na uklidnění a odpočinek, pak se najedí a ještě minimálně hodinu nebo dvě odpočívají. To samé v noci po posledním venčení, uklidnit, najíst a spát.

Tak vašim pejskům přeji, ať jim chutná. Ale ať si při tom dokáží i udržet odpovídající kondici. Štěně do jednoho roku, by mělo být spíš hubené, pak už se může normálně pracovně zatěžovat a tím i osvalit. Ale ne ztloustnout, na žebrech by nemělo jít nahmatat moc tuku v žádném věku, a čím je pes straší, tím mu případná kila navíc škodí víc. Tak pozor na to, láska sice prochází žaludkem, ta psí dvakrát, ale všeho s mírou. A když už to přeci jen přeženete, vždycky se s tím dá něco dělat a vrátit psa do správné kondice.

                                                                                                                                  Ivan Benda, trenér asistenčních psů                                                                                                                

Share

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*

CAPTCHA


*