Zažívá to každý, bylo by s podivem, kdybychom i my na Lize občas nedrtili písek mezi zuby. A že jsme si toho v nedávných týdnech užili měrou nebývalou. Jak už jsem psal v minulém čísle, tým osobní asistence se bortil jako domeček z karet. Ale také ostatní služby jako by jen tak šlapaly vodu. Pracovní týmy nám rozháněla nejen radostná těhotenství, ale také pro nás neradostné lukrativnější nabídky konkurence a neshody v týmech. Najednou nebyl čas pro rozvoj a zpětnou vazbu. Veškeré síly a invence stačily taktak k zachování základního provozu. Vědomí, že nemůžeme poskytnout našim klientům jistotu naší nejdůležitější služby a odkazovat je pro nedostatek asistentů na jiné poskytovatele, to pro nás bylo mimořádně těžké sousto. Kolegové, kteří zůstávali a táhli tu naši káru s vypětím všech sil, byli unavení, nervózní a občas patrně i nerudní. Nehledě k tomu, že prostě dělali chyby.
Ale jak se zpívá v té moudré písničce: „…kdo v životě miluje, ať neztrácí naději!“- my skutečně milujeme svoji práci, žijeme pevné dlouholeté vztahy s našimi klienty. Nebojíme se.
Dnes už vím, že to zvládneme. Najisto!
Nedávno jsem vezl našeho dlouholetého klienta. Protože i řediteli přijde k duhu přímá práce s klientem. Povídali jsme si celou cestu, dlouho jsme se neviděli a viděli jsme se rádi. Mluvil o klucích, kteří mu pomáhají. Myslel jsem, že mluví o kámoších, co se občas staví pobýt. Měl pro ně svoje přezdívky a mnoho hezkých slov. Ale on, světe div se, mluvil o našich asistentech. Protože i asistenci bere Ligovou, prý od těch nejlepších… Možná to od něj byl jen bonmot, ale svoje asistenty má opravdu rád. A to je rajská hudba pro ředitelské uši.
V poslední době jsem měl možnost více pracovat s mladými členy našich týmů. Jsou nezkušení, prošlapávají v Cimrmanových šlépějích i slepé cesty. Taky dokáží udělat pořádnou botu. Ale čiší z nich zájem, nadšení a velké zaujetí. A to mě obrovsky uklidňuje a neuvěřitelně baví.
Věřím, že se s mnohými z vás setkáme u kulatého stolu, který pořádáme kvůli zpětné vazbě, bez které se do budoucna nemůžeme obejít. Chystáme nové strategické plány, kam promítneme vaše názory i nové nápady. Chystáme se přebudovat naše sídlo, aby bylo otevřené a vlídné k příchozím i k nám samotným. Chceme posilovat naše pobočky.
A hlavně, potřebujeme se vymanit z definic a pouček údajně závazných pro sociální práci a nasát velkou dávku té pravé člověčiny. Otevřít uši, ale hlavně svoje srdce.
Věřím, že budeme vynikající! Jen teď potřebujeme přátelsky pošťouchnout, prosím.
Zdeněk Škaroupka
ředitel
