Zjistit současný stav a naznačit perspektivy turistiky v Česku pro lidi s postižením, seniory a rodiny s malými dětmi, to byl záměr konference, která se v pátek 30. května uskutečnila v Kutné Hoře. A hlavní poznatek, který jsem si z ní odnesl, lze shrnout do jedné věty: Současnost je dobrá a budoucnost slibná.
Hned dvěma chytrými nápady zaujalo pořádající sdružení Retour. Jednak šlo o vůbec první pokus zmapovat téma na celostátní úrovni a jednak dějištěm konference byla bezbariérová, v dubnu po rekonstrukci otevřená galerie GASK, umístěná v památkově chráněné budově jezuitské koleje. V jejím sousedství je navíc impozantní chrám sv. Barbory.
Ke zdravotně postiženým návštěvníkům je právě Kutná Hora velmi vstřícná. K významným památkám se vozíčkáři sice nedostanou po rovině a nadto musí často zdolávat kamenitý povrch, ale obojí je dáno vývojem historického jádra města… Jak jsem se dozvěděl na konferenci, první leták s přehledně vyznačenou bezbariérovou výletní trasou byl vydán už v roce 2010. Hlavně na sluchově a zrakově postižené turisty je zaměřen projekt Kutná Hora dostupná všem, díky němuž začal v březnu fungovat navigační systém nabízející aplikace do chytrého mobilu se zvukovým a obrazovým průvodcem. I vozíčkáře seznámí s pamětihodnostmi Průvodcovská služba Kutná Hora. Zcela bez bariér je zmíněný pozdně gotický chrám, zatímco do proslulé Kostnice se vozíčkář dostane s dopomocí druhé osoby. Pochvalnou zmínku si zaslouží bezbariérová rozhledna na Kaňku, která byla otevřena loni v dubnu.
Inspirativně se chová i Středočeský kraj. Mezi ostatními kraji dominoval už při zavádění euroklíče a eurozámku na veřejných toaletách, nyní chystá zlevněné kupóny pro turisty ze sociálně slabších vrstev: konkrétně pro seniory, rodiny s dětmi a držitele průkazu zdravotního postižení. A podél Labe se vine vozíčkářsky asi nejvlídnější cyklostezka v Česku.
Jednotný metr na bariéry: konec pochybností
Nejdůležitější informace, které na konferenci zazněly, se týkaly posuzování bariér a značení přístupnosti. Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením, i Rostislav Hošek z ministerstva pro místní rozvoj označili za největší problém chybějící jednotný systém ve vyhodnocování bariér a jejich značení na mapách i přímo v terénu.
Pražská organizace vozíčkářů už v roce 2010 založila neformální pracovní skupinu, v níž má zástupce třeba Klub českých turistů nebo Sjednocená unie nevidomých a slabozrakých. Skupina dokončuje návrh jednotné metodiky, který bude veřejnosti představen počátkem listopadu na konferenci v Praze. Ještě letos tedy možná budou stanovena závazná kritéria a pokyny jak pro posuzování bariér, tak pro značení dostupnosti turistických míst a památek pro osoby s těžkým tělesným postižením. To považuji za skvělou zprávu pro všechny výletníky na vozíku: konečně se budou moci zcela spolehnout na údaje a piktogramy v mapách, atlasech a bedekrech.
Marie Málková z Pražské organizace vozíčkářů ve svém příspěvku zdůraznila, že je nutné zkoumat a evidovat i nepřístupné objekty – už kvůli hledání způsobů, jak v nich odstranit aspoň některé bariéry. Mapování by však neměl provádět pouze člověk na vozíku: dostatečně erudovaná chodící osoba může korigovat jeho poznatky a zohledňovat požadavky vozíčkářů s jiným typem či rozsahem postižení. V celostátní metodice používané POV jsou obsažena kritéria přístupnosti, tři hlavní piktogramy (pro objekt přístupný, částečně přístupný a nepřístupný) a patnáct doplňkových. Metodika se nejprve osvědčila v Praze, následně podle ní vypracovalo atlas přístupnosti Brno a České Budějovice.
Klub českých turistů od roku 2009 značí vozíčkářské trasy a k získání potřebných financí každoročně pořádá sbírku. Jak uvedl jeho generální sekretář Mojmír Nováček, na úpravu cest a odstraňování bariér však KČT už nemá peníze. Nicméně už samotný projekt Turistika pro všechny považuji za chvályhodný. Jeho záměrem je v každém kraji vyznačit aspoň jednu bezbariérovou turistickou trasu. Představu o náročnosti terénu si vozíčkář udělá díky třem barvám na hrotech orientačních šipek, jež symbolizují tři stupně obtížnosti trasy. Dobrou zprávou je, že i Klub souhlasí s přijetím jednotné metodiky pro posuzování bariér a značení pro osoby na vozíku.
Tematický záběr kutnohorské konference vhodně rozšířil Viktor Paggio, který za Konto Bariéry důkladně představil projekt Mapy bez bariér. Ten má za cíl vytvořit na webovém portálu Mapy.cz komplexní souhrn údajů a značení důležitých pro lidi s postižením ze všech regionů Česka. Na ambiciózním záměru se bude výrazně podílet firma Seznam.cz. Cíl je sice jasný, avšak realizace je zatím ve stadiu úvah, shánění sponzorů a cenových kalkulací.
Čemu tleská i Krakonoš a co potěší na Šumavě
Prvé myšlenky na projekt Krkonoše bez bariér se objevily v roce 2006. Správa tamního národního parku vytipovala deset tras s hladkým povrchem, u nichž nebyly zapotřebí větší stavební úpravy. Všechny pak projela a prozkoumala osoba na vozíku, aby mohly být v roce 2010 vyznačeny a uvedeny na dvou letácích vytištěných ve velkém množství. Ty byly rychle rozebrány, a to nejen vozíčkáři, ale i seniory a rodinami s dětmi, takže se Krkonoše bez bariér dají považovat za vyloženou trefu do černého. Vozíčkář se bez problémů dostane třeba k pramenu Labe, z Pece pod Sněžkou do Obřího dolu nebo lanovkou na Černou horu, kde může absolvovat vyhlídkový okruh. Vhodné trasy se vyskytují i na polské části Krkonoš.
Projekt má slibné pokračování. Jak na konferenci oznámil ředitel národního parku Jan Hřebačka, připravuje se dalších dvacet bezbariérových tras. Do konce příštího roku tak má vozíčkářům v Krkonoších sloužit zhruba 80 kilometrů cest z celkových 600 kilometrů turistických tras. A budou také odstraněny veškeré bariéry v informačních centrech. Se soukromými ubytovnami, penziony a horskými boudami je to však horší: mnohé s vozíčkáři stále nepočítají a neexistuje způsob, jak majitele či provozovatele donutit k nápravě.
Na Šumavě už jsou všechna informační centra bez bariér a vozíčkáři si můžou vybírat z devíti značených tras, které jsou opět rozděleny do tří kategorií náročnosti. Atraktivní novinkou je nabídka výletů na speciálních elektrických skútrech. Vozíčkáři, ale i ostatní držitelé průkazu ZTP nebo ZTP/P se na nich mohou vydat po čtyřech trasách, které vedou ze dvou nástupních míst – z Rokyty a ze Stožce. Samozřejmostí je vyškolený průvodce, který dobře zná terén i přírodu Národního parku Šumava. Připraveno je deset elektroskútrů, projížďka stojí pouhou stokorunu. A ještě jedna pozoruhodnost: brzy vyjde kniha o Šumavě v Braillově písmu. I projekt Šumava pro všechny se tedy nadějně rozvíjí.
Za vláčky i do hornického skanzenu
Na konferenci jsem nebyl jediný, kdo netušil, že v krkonošském regionu se už v 16. století těžilo černé uhlí. Překvapivým výletním místem je Hornický skanzen Žacléř, otevřený předloni. Nachází se v areálu dolu Jan Šverma, který je poslední dochovanou památkou na uhelné hornictví ve východních Čechách. Jak na konferenci informoval ředitel památky Karel Novotný, pro vozíčkáře je přichystána speciální prohlídková trasa. Do těžní věže, kam vede asi 270 schodů, se sice čtyřkolák nedostane, ale bez bariér jsou třeba strojovny s expozicí starých důlních map a paleontologických nálezů či šachetní budovy.
Do pražského Království železnic, největšího modelového kolejiště ve střední a východní Evropě, pozval jeho tiskový mluvčí Rudolf Pospíšil. Otevřeno bylo v roce 2009 na Smíchově, v podzemních podlažích administrativního centra Anděl. Království je nejen dostupné vozíčkářům, ale má i důmyslné informační systémy pro sluchově či zrakově postižené návštěvníky. Samozřejmostí je bezbariérové WC, problémem však je osobní výtah, do něhož se nevejde větší elektrický vozík.
Pokud článek aspoň trochu pošimral vaše cestovatelské sklony, splnil účel. Sice jsem jen shrnul poznatky z jedné konference, ale zálibou v suchopárných údajích a frázích rozhodně netrpím. Snažil jsem se nenudit a povzbudit… Je léto, a tak vzhůru na cesty za poznáním a relaxací!
Bob Pelikán
