Příběh paní Lucie skvěle vysvětluje, co je na soužití hendikepovaného člověka s jeho asistenčním psem tak zázračné. Lucie žije sama. Nemá rodinu, potýká se s vážnými zdravotními problémy, které ji umí vyřadit z každodenního shonu i na několik hodin. Před lety u ní bylo diagnostikováno nevyléčitelné vzácné autoimunitní onemocnění, které postihuje systémy a orgány v těle. Nemoc doprovází i silné bolesti a unavená. I přes to ale Lucie žije aktivně. Věnuje se kreativní činnostem, když to jde tak vycházkám, dokonce jezdí na besedy do základních škol, kde vypráví dětem o tom, co obnáší život s handicapem
Tři roky zvažovala, jestli by jí v životě nemohl pomoci čtyřnohý parťák. Už z toho, jak dlouho se na příchod asistenčního psa připravovala a odhodlávala se k tomuto kroku, je znát, že je to žena pečlivá a přemýšlivá. „Chodím často do nemocnice, mohl by tam pejsek se mnou? Co když nebudu mít sílu na procházku a venčení? Jak budeme společně fungovat?“ Její obavy ale zmizely, když se setkala s Ivanem, s trenérem asistenčních psů z Ligy vozíčkářů, a když uviděla poprvé Týnku.
Týnku, roční fenku Kanadského retrí
vra, hledal Ivan Lucii na míru. Ideální pejsek pro ni totiž neměl být tak velký a robustní, měl být naopak citlivý, veselý a hlavně spolehlivý. A to byla přesně ona… Milá psí slečna se zvědavýma očima.
Týnka i Lucie jsou už v jedné z posledních fází tréninku a vzájemného poznávání. Zprvu bylo každé setkání náročné. Lucie se cítila unavená. Tolik nových informací, tolik života v chlupatém tvorečkovi… Postupně si ale zvykla a už nedočkavě počítá dny, které zbývají do další návštěvy. Dokonce si o každé vede deník a hodlá v tom pokračovat i po předání.
Jak bude Týnka Lucii ve všedních dnech pomáhat? Lucie sama přiznává, že největší pomocí pro ni bude to, že ji bude pes nutit chodit víc ven a udržovat denní režim. Když totiž člověk žije sám, nic ho k aktivitě nenutí. Samozřejmě pro ni bude Týnka nepostradatelnou pomocnicí v době, kdy u ní nejsou asistenti. Nahradí zčásti lidskou pomoc – otvírání dveří, svléknutí oblečení včetně bot, podání věcí, dopomůže do sedu či s otáčením na posteli. Týna bude oporou i na cestách (výlety, pobyt v lázních, kulturní akce i nepříjemný pobyt v nemocnici atd.). Lucie už jí i koupila batůžek, v němž by mohla nosit malé drobnosti, například své krmivo a misku, když půjdou na výlet. Týna je výjimečná i tím, že bude jak terapeutickým, tak medicínským psem. Kromě prohřívání a masírování bolavých svalů a kloubů Týna Lucii například přinese léky, podá kyslíkovou masku nebo přivolá zdravotní pomoc díky SOS tlačítku.
Velké obavy o to, jak soužití s pejskem zvládne, vyměnila Lucie za roztomilé úvahy majitelky. Jak budu po Týnce uklízet hromádky? Jak bude Týnka reagovat na ostatní psy? Měla bych pořídit chladící dečku? Tyto dotazy mnoho dalších zajímavých otázek konzultuje s trenérem, vyhledává inspiraci v knihách a na internetu, ptá se přátel. Zkrátka už se na Týnu moc těší. Je podle ní fantastická, šikovná, dobře se učí. A stejně tak i Lucie. O tuto dvojku nemáme strach, bude jim to klapat perfektně. Držíme palce!
(ata)
