Ale co když to prostě nejde jinak? Co když někdo bez ustání porušuje veškerá pravidla, v tomto případě pravidla silničního provozu, slušného chování i zdravého rozumu? Není lepší takovému člověku pomoct – ukázat mu názorně, co dělá špatně, a pomoct mu, aby ho měli lidi rádi?

Představte si, že v noci vypadne proud, vy se vydáte tmou pro svíčky a zjistíte, že vám někdo přeskládal nábytek. Nebo že se chystáte odejít z domu, ale někdo vám přede dveře přistavil skříň. No, tak takhle nějak se asi cítí lidé s postižením, ale i rodiče s kočárky v ulicích, kde má auto absolutní přednost v záboru veřejného prostoru.

Není to absurdní? Na veřejné a společenské frontě se bojuje za mapy bezbariérovosti, ale hluboko v týlu probíhá partyzánská válka s využitím vozových hradeb.

Na facebookové stránce (a připravovaném webu) Macho Parking se s patřičně ironickými komentáři objevují fotky aut, jejichž řidiči nedokázali překonat tu největší bariéru, tedy tu ve své hlavě.

Možná ještě zajímavější než samotné fotky jsou diskuse pod nimi. Je podstatné, že na tom přechodu stálo auto jen chvilku a s rozsvícenými blikači? Má chodec právo vyžadovat prostor pro sebe, když je na opačné straně vozovky fungl nový chodník? Musí se cyklista vztekat, že mu auto parkuje na cyklostezce, nebo by měl být tak velkorysý a objet je? A copak by maminku ubylo, kdyby s kočárkem objela parkující dodávku po silnici?

Vycházejme z toho, že lidé jsou v podstatě dobří, jen některé k té dobrotě musíme postrčit. Postrkujte s námi a posílejte fotky.

http://www.facebook.com/MachoParking

Barbora Antonová