Hrad rodu d´ Este ve Ferraře
Dlouholetá spolupráce s časopisem Vozíčkář mě v mnohém ovlivnila. Ať cestuji kamkoliv, všímám si například, zda je dané místo přístupné i lidem na vozíku. V květnu letošního roku jsem byla na zájezdě v italském Toskánsku. Obdivovala jsem přírodní i historické krásy této hornaté krajiny. Aleje cypřišů, šňůry vinic, četné olivové háje, písčité pláže. Kamenná města na vrcholcích kopců. Renesanční paláce a majestátní katedrály. Jenže historická místa jsou vozíčkářům většinou nepřístupná a bez pomoci druhých se na ně nedostanou. A tak mě zajímalo, jak tuto situaci v Toskánsku řeší. Zajímalo mě to i proto, že turistů na vozíku jsem tam potkávala víc než dost.
Napoleonova vila na Elbě
Informační tabule na Elbě
První zastávku jsme měli ve starobylém městě Ferraře. Kromě jiných památek se tu nachází také hrad rodu d´ Este, postavený na konci 14. století. Je to masivní budova se čtyřmi nárožními baštami, kterou obklopuje vodní příkop. Když jsme se do hradu vydali, připojila se k nám sympatická černovlasá žena na vozíku. Byla jsem zvědavá, jak se dostane dovnitř. Jednoduše. Na nádvoří nechyběla nájezdová rampa. Stejnou ženu jsme později potkali v nedaleké tratorii. Bezbariérový přístup tu sice nebyl, ale majitel restaurace si dovedl poradit. Na schody nechal udělat dřevěný nájezd.
Také pro další město – Boloňu – je příznačné množství románských, gotických i renesančních památek. Přesto je to živé a rušné město. Od roku 1119, kdy zde byla založena univerzita (jako první na světě vůbec), patří totiž Boloňa studentům. Ti současní se prohánějí městem na mopedech, kolech i kolečkových bruslích. Posedávají v četných kavárnách, třeba na náměstí Piazza Maggiore, které je středem Boloni. Nedaleko od zmíněného náměstí stojí palác, v němž je městská knihovna. Její nádvoří zdobí obdivuhodná fresková výzdoba. Jenže návštěvníkům na vozíku brání v přístupu několik schodů. Určitě si ale všimnou tabulky, umístěné hned u vchodu. Je na ní známé vozíčkářské logo a dvě telefonní čísla. Stačí na ně zavolat a přivolat pomoc.
Na nádvoří hradu d´Este
Úžasná podívaná se návštěvníkům nabízí i při vstupu na náměstí Piazza dei Duomo v Pise. Když člověk na vlastní oči spatří šikmou věž, kruhové baptisterium a románský dóm, doslova se mu zatají dech. Na vrchol slavné věže ovšem vede 294 schodů! Do těch se nechtělo šlapat ani nám. Ale téměř celé náměstí pokrývá krásný zelený trávník, jehož větší část je volně přístupná. Každý turista, i na vozíku, si tady může odpočinout a vnímat zvláštní atmosféru, kterou tato historická místa mají. Vždyť šikmá věž stojí v Pise už neuvěřitelných osm století!
Součástí našeho zájezdu byl i výlet na ostrov Elbu. V letech 1814 až 1815 tam ve vyhnanství pobýval císař Napoleon. Úřadoval na radnici v hlavním městě Portoferraio. Radnice stále slouží svému účelu a vozíčkář se do ní dostane po dlouhé nájezdové rampě. Tato budova ovšem stojí na poměrné rovině. Bývalá Napoleonova rezidence Villa dei Molini je až nahoře na kopci. Vedou k ní schody, kterých není zrovna málo – kolem stovky. Vozíčkář by v tomto případě neměl šanci. Omyl. Zájemci o prohlídku vily se nahoru přesto dostanou. U prvního schodiště je barevná informační tabule nejen s plánkem, ale i několika telefonními čísly. Stačí na ně zavolat – a místní turistické centrum už zařídí vše potřebné. Nahoru totiž vedou i klikaté úzké silničky, které zdejší řidiči s bravurou zvládají. Vozíčkáři mohou navštívit nejen vilu, ale i zahradu s krásným výhledem na Ligurské moře.
Šikmá věž v Pise
Návštěvu Toskánska mohu každému s klidným svědomím doporučit. Tento slunečný a vlídný kraj je vstřícný i k vozíčkářům.
Text a foto: Věra Rudolfová
P.S. Ještě jedna důležitá informace. U známých historických památek je pamatováno i na bezbariérové záchody a na parkovištích nechybějí místa, vyhrazená pro vozíčkáře.
Italku tato vozíčkářka nezapře
