Na bolest jsem zvyklý, z maličkostí se kvůli ní radovat nepřestanu

25.10.2019

Oddaný fanoušek Komety Jirka se nevzdává stejně jako jeho oblíbenci na ledě. Místo dokonale nabroušených bruslí však potřebuje k životu skvěle nafoukaná kola svého elektrického vozíku. Mladý muž navzdory svému těžkému hendikepu žije samostatný a nezávislý život. Jiří je velký bojovník. Zní to jako klišé. Někdy se však i v otřepaných frázích zrcadlí pravda. 

“Fandím Kometě. Do Ronda jsem chodil ještě na první ligu. Hokej mě opravdu baví,“  začíná náš rozhovor. Jeho slova potvrzuje i polštářek s logem oblíbeného klubu, který má za hlavou.
Jiří pochází z jižních Čech. Do Brna se dostal právě díky svému hendikepu. “Po základní škole jsem mohl jít buď do Prahy, do Brna nebo do Janských Lázní. Jen tam totiž byly školy pro postižené studenty.” 

Z těchto možností si Jirka zvolil Brno a začal tady studovat obor Mechanik elektronických zařízení. “Brno jsem si zamiloval kvůli tomu, že se kamkoliv dostanu. Je jedno, jestli jedu šalinou nebo autobusem.“ To, že se s největším moravským městem sžil dokonale, dokazuje i používání brněnského výrazu pro tramvaj.  „Jsem moc rád, že se teď nakupují nízkopodlažní šaliny, to je prostě super,” hodnotí úroveň bezbariérové dopravy v Brně. 

Jiří žije v Brně už přes patnáct let. “Hned ve třetím ročníku jsem se rozhodl, že nechci toto město opustit. Měl jsem tu kamarády, nové možnosti a taky Kometu. Mým štěstím bylo, že jsem dostal bezbariérový byt,“ popisuje začátky samostatného života Jiří.

Jirka má těžkou formu dětské mozkové obrny. Při všech činnostech potřebuje pomoc druhé osoby. A tu mu právě poskytuje Liga vozíčkářů. “Osobní asistenti mi pomáhají žít tak, jak chci. Díky asistentům jsem třeba mohl absolvovat rekondiční pobyt v lázních Darkov. Tam jsem hodně cvičil, ale taky jsme jezdili na výlety. Lázně Darkov jsou blízko česko-polské hranice, a tak byl Jirka jednou jedním kolem v Česku a druhým v Polsku. “Když jsem se otočil bylo to obráceně, to byla sranda,” popisuje Jirka a potvrzuje tím, že se umí radovat z maličkostí.

“Kdybych neměl to trápení, žil bych úplně jako zdravý člověk,” usmívá se Jirka. Tím trápením má na mysli svůj zdravotní stav. Kvůli dekubitu (proleženině) a zhoršujícím se křečím byl i několikrát v nemocnici. Právě v těchto chvílích je dostupnost osobní asistence životně důležitá. Jirka je typickým příkladem toho, že u nás stále nejsou pro takto těžce postižené lidi vytvořené podmínky pro samostatný život. I když se v nedávné době zvýšil příspěvek na péči, stále nepokrývá nároky na dlouhodobou osobní asistenci. Jirka se totiž musí každé dvě hodiny polohovat. Navíc má močový vývod, se kterým má velké potíže. Při nedostatečné péči pak přicházejí komplikace, i když se naši osobní asistenti snažili Jirkovi vyhovět, co to šlo. Jiří potřebuje například každé dvě hodiny polohovat.

“Na bolest jsem zvyklý odmalička. Na škále od jedničky do desítky mě to bolí tak na 8,5. To je dost, že?“ Počká na mé přikývnutí a sám přebírá otěže rozhovoru.

„Jedná se o léčbu, kdy je lék aplikován přímo do míchy a zmírňuje spasmy. To bych si přál. To by se mi ulevilo.“

“Víš, že sbírám mince? Ty totiž neztrácí hodnotu, spíš naopak. Mám mince ze spousty zemí, vlastně i bankovky,“ rozpovídá se Jirka o své další vášni. Přesný počet mincí se podle něj těžko odhaduje. “Mám dvě plná alba mincí z Ameriky a dvě alba asijských platidel,“ říká Jirka pyšně. Téma mincí je mnohem zábavnější než to předchozí o bolesti. Přesto se k němu oklikou vracíme. 

Na moji otázku, co by Jiřímu udělalo největší radost, odpovídá rozhodně: „Baclofenová pumpa“ a přidává vysvětlení. „Jedná se o léčbu, kdy je lék aplikován přímo do míchy a zmírňuje spasmy. To bych si přál. To by se mi ulevilo,“ rozjímá mladý hokejový fanoušek. 

Jiří je po návratu z nemocnice na Lize. “Liga mě nikdy nenechala ve štychu, a to se ukazuje i teď. Jsem nadšený, že tu můžu být.“ Mladý muž si uvědomuje, že je možné, že už se kvůli špatnému zdraví do svého bytu už nevrátí, přesto by si to moc přál. Jeho byt je totiž královstvím Komety. Modrobílé stěny, vánoční ozdoby s komeťáckým logem i plakáty s podpisy hráčů. Tam se Jirka cítí opravdu doma a svobodně. 

“Udělám proto cokoliv, snažím se rehabilitovat. Někdy však udělám jeden krok dopředu a tři zpátky, vypadá to jako běh na dlouhou trať,”  říká kluk, který nikdy neběhal, ale odhodlání a nadšení maratonců mu rozhodně nechybí. 

Ladislava Blažková 

 

Zaujala vás, stejně jako nás Jirkova záliba sbírání mincí?
Pojďme to dát dohromady. Pošlete Jirkovi nějakou minci či bankovku, ať rozšíříme jeho sbírku.
Bude mít pravou numismatickou radost.

Share

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*

CAPTCHA


*