Znáte tu písničku? Minule se mi vybavila ve chvíli, kdy nás (mě a kamaráda) šofér autobusu odmítl vzít s odůvodněním, že podle předpisu může vzít pouze jednoho vozíčkáře. Na můj protest, že já mám malý, dětský sportovní vozíček a kamarád taky, reagoval tím, že i tak jsou dva. Poté jsme mu vysvětlili, že jedeme do divadla na zkoušku a musíme tam být oba včas, protože premiéra se blíží. Neustoupil. Ani na naše prosby a sliby, že jen dnes, příště už se to nebude opakovat. Ne. „Ale další autobus jede až za půl hodiny,“ zkoušeli jsme ho oblomit. Ne. Řád je řád! V té chvíli jsem se ho chtěla zeptat a co řekl řád na to, když mě nevzal do poloprázdného autobusu jenom proto, že pršelo. V autobuse v tu chvíli sedělo možná deset lidí, žádný vozík, ani kočárek, venku lilo a řidič autobusu mi pouze zakýval, že ne, že mě nevezme.
Jak říkám – ředitel autobusu.
Ale pozor! Nejsou všichni stejní. Taky se mi stalo, že místo pokaženého nízkopodlažního autobusu přijel vysoký, řidič vyskočil ven, vzal mě do náruče a vynesl mě dovnitř.
Takže ne každý řidič je takový ředitel autobusu, jak se zpívá v té písni.
Věra Schmidová
httpv://youtu.be/8qacVvm-8ao
