Dokud nás smrt nerozdělí – o trvalém vztahu zdravého a hendikepovaného

25.2.2018

První článek, který jsem kdy napsala pro časopis Vozíčkář, vyšel v roce 2011 a týkal se manželství s vozíčkářem či vozíčkářkou. Tehdy jsem mohla snad jen tušit, že se toto téma bude týkat i mě. Zpovídala jsem v něm i známého brněnského psychologa a manželského poradce Tomáše Nováka. Jeho rady by se, jak už teď vím z našich zkušeností i od přátel v podobné situaci, měly tesat do kamene. Neškodí si je proto krátce připomenout.

 

Jsou nějaké rozdíly mezi manželstvím zdravých lidí a tím, kde je jeden z partnerů hendikepovaný?
Jsou víceméně stejné, jako ty ostatní. Já se ve své práci setkávám většinou s těmi méně funkčními, které se potýkají se stejnými problémy, jako jiná běžná manželství. Neliší se ani v tom, kdo iniciuje rozpad manželství – ve stejné míře to jsou postižení partneři, kteří chtějí soužití ukončit.

Zdroj: http://novaktomas.ic.cz

Ani problémy, se kterými se potýkají, nejsou ničím výjimečné? Zdravotní omezení partnera v tom žádnou roli nehraje?
V manželství může být cokoliv problém. Tělesné postižení nemusí být samo o sobě ohrožující, může se stát ale jakýmsi podložím pro růst nesouladu, který se jako břečťan táhne manželstvím a nakonec jej zadusí. Takovým problémem, který se může na tělesné postižení svádět nebo v něm může nabírat sílu, je konflikt s tchyní, odlišné zájmy, problém v komunikaci.

 

Myslíte, že když už se někdo ožení nebo se provdá za postiženého člověka, ví, do čeho jde?
Zamilovanost působí u všech stejně. Lidé nemůžou tušit, co všechno soužití s vozíčkářem do konce života obnáší. Složitá situace také nastává, když člověk získá postižení až po svatbě. To už pak manželé nebojují jen s tělesným postižením, ale i se změnou povahy člověka, se změnou psychiky. A to může být mnohem horší.

Existují nějaké obecné rady pro takové páry, aby mohly krizím předcházet?
K tomu, aby byl vztah hendikepovaného a zdravého člověka trvalý, je nutné, aby se postižený člověk choval imponujícím způsobem. To znamená, aby nevyčítal (stylem: Tobě se to žije, když nejsi postižený. Jak já k tomu přijdu…) a aby nechal zdravému partnerovi i určitou volnost a nebyl fyzicky závislý jen na něm.“

Poradí i Intimní poradna

Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů kromě praktických, právních a sociálních otázek pomáhá řešit i vztahové, intimní a sexuální potíže prostřednictvím Intimní poradny. Na její vedoucí, Riu Svítilovou, se s otázkami obrací často právě takové „smíšené“ páry. „Přichází mi dotazy klientů zdravých, tak i těch s postižením. Zdraví partneři většinou mají pocit, že by se jejich partneři mohli více snažit ve smyslu sebeobsluhy a péče o sebe sama. Hendikepovaní partneři mnohdy rezignují na intimní partnerské vztahy a chtějí být pouze opečovávaní. Nesoudím, kdo z nich má pravdu. Vždycky se snažím, aby o problémech začali klienti spolu mluvit, aby se nebáli říct, co se jim nelíbí, co je jim nepříjemné a co naopak mají rádi, co je jim milé nebo je vzrušuje. V každém vztahu to občas skřípe. Někdy přijdou krize, ale pokud lidé nerezignují na každodenní intimitu ve smyslu, že spolu mluví, pohladí se, dají si pusu, mají zaděláno na to, aby jejich vztah vydržel,“ popisuje Ria Svítilová.

Pokud byste chtěli řešit nějaký problém v soužití s hendikepovaným partnerem nebo naopak se zdravým protějškem, pokud máte jiné potíže v oblasti sexu, sexuality, zdravotního poradenství, intimity či partnerských vztahů, obraťte se na Intimní poradnu. Možná přijdete na to, že: „Intimita a emoce jsou propojené nádoby většinou jedno bez druhého nefunguje. Proto je komunikace s klientem rozsáhlejší a dost často se pak klienti diví, co všechno má na jejich intimní život vliv a že to není jen o tělesných potřebách, ale především o psychické rovnováze,“ dodává R. Svítilová.

 

Aneta Vidurová

(kb)

 

Share

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*

CAPTCHA


*