Botulotoxin je v současné době významným přínosem v léčbě cele řady motorických poruch, spasticity nevyjímaje. V následujících řádcích proto dáme vale vráskám i vyhlazené pleti a podíváme se na léčebné účinky botulotoxinu především z neurologického hlediska.
Je však třeba podotknout, že stejně tak může být použit, byť v podstatně menším měřítku, při léčbě poruch hladkého svalstva, očních chorob či při onemocnění zažívacího traktu. Nově jej však lze využít také v oblasti obezitologie. Dle slov odborníků tak léčba botulotoxinem vykazuje nadějné perspektivy do budoucna.
Co je to botulotoxin?
Jedná se o toxickou látku, která se do povědomí laické veřejnosti dostala spíše jako „klobásový jed“. Ale nebojte se, jako léčebný přípravek je botulotoxin, zkratkovitě označován písmeny BTX, získáván ve velmi čisté podobě a za přísných podmínek při průmyslovém pěstování bakteriálních kultur. Zjednodušeně řečeno je tedy produktem bakterie Clostridium botulinum a je považován za nejúčinnější biologický jed. K rozvoji botulotoxinu jako terapeutického nástroje došlo v 80. letech, a to v souvislosti s léčbou vad zraku. V našich končinách se však používá až posledních 15 let.
Příprava na aplikaci BTX
Aby mohl být spastik podroben léčbě botulotoxinem, je nejprve třeba zajistit doporučení od neurologa. Jeho úkolem je totiž posoudit, zda by byla v případě daného pacienta léčba botulotoxinem účinná. Dalším krokem je zajištění videozáznamu pohybového stereotypu pacienta. „Také se provádí testování motorických dovedností pomocí mezinárodně platného testu Gross Motor Functional Measurements,“ dodává fyzioterapeutka Libuše Jarkovská. Posledním krokem je podání žádosti o schválení úhrady léčby od zdravotní pojišťovny.
Od teorie k praxi
Cílem terapie botulotoxinem u spastických pacientů je hlavně ovlivnění abnormálního svalového napětí. Využívá se zejména botulotoxin typu A, jenž je komerčně dostupný hned ve dvou preparátech – BOTOX a DYSPORT. Botulotoxin typu B je
pak neméně účinnou alternativou k již dostupným preparátům serotypu A. „Aplikace botulotoxinu je vhodná po vyčerpání možností komplexní rehabilitační léčby, která již – samostatně aplikována – dosáhla svého limitu v ovlivnění lokální spasticity,“ dodává doc. MUDr. Edvard Ehler, CSc.
Na samotnou aplikaci se z pohledu pacienta není třeba nějak zvlášť připravovat. Děje se tak totiž za využití nejtenčích jehel pro nitrosvalové použití. V některých případech se podání provádí za kontroly svalové aktivity pomocí EMG. „Nejúčinnější je aplikace do oblasti motorického bodu, který lze vyhledat pomocí elektrostimulace,“ přibližují MUDr. Stanislav Voháňka, CSc., MBA a MUDr. Blanka Mičánková Adamová, Ph.D.
I když by se mohlo zdát, že aplikace botoxu není dvakrát příjemnou záležitostí, při níž ani nelze využít anestezie, jde o poměrně bezbolestnou a rychlou proceduru. Své o tom ví kvadruparetička Eliška, jíž látku aplikují do předloktí: „Na botox chodím přes 10 let a přesto, že jsem dříve měla doslova hrůzu z jehel, aplikace nebolí a je to otázka několika málo minut, což se dá vydržet.
Tříměsíční efekt
První účinky botulotoxinu se objeví zhruba tři dny po aplikaci, přičemž maximálního uvolnění svalového tonu je dosaženo zhruba za dva týdny. Celkově však působí zhruba tři měsíce, tudíž po uplynutí této doby je vhodné aplikaci opakovat. „Doba mezi jednotlivými injekcemi se liší podle typu choroby, stupně postižení a reakce na léčbu. Nejčastěji se jedná o rozmezí 2–3 měsíců,“ uvádějí odborníci. Po vpravení toxinu do svalu je dobré na čtyři dny omezit jakoukoliv zátěž míst, kde byl aplikován.
Vedlejší účinky? Minimální!
Pokud se vedlejší účinky dostaví, jsou velmi vzácné a krátkodobé. Obvykle jsou důsledkem rozšíření botulotoxinu do svalů a dalších struktur přiléhajících k léčeným svalům. Možné vedlejší účinky ale závisejí také na oblasti, do které je lék aplikován. Často se můžeme setkat např. s nežádoucí změnou v pohybovém stereotypu či s bolestí v místě vpichu. „Je třeba se zmínit o oslabení účinku po opakovaných aplikacích z důvodu tvorby protilátek proti toxinu. Nebo také ovlivnění jiných svalových skupin při aplikaci do horních končetin,“ osvětluje L. Jarkovská. Pacient je však o možných rizicích již před první aplikací informován. To potvrzuje také Eliška a sděluje nám jednu ze svých zkušeností: „Asi jen třikrát jsem pocítila oslabení ruky, vše se ale do týdne vrátilo do normálu. Klady jednoznačně předčí ojedinělé zápory,“ uzavírá.
Magdalena Hanková
