Na zahrádce rozkvetly tulipány, všude to voní, pofukuje mírný větřík a sluníčko ukazuje svoji sílu.
A jaký to má užitek pro nás? No samozřejmě hlavně psychický. Kluci koukají po již odhalujících se děvčatech a my holky můžeme nechat oči na sádrově bílých bicepsech a lýtkách mladých mužů. Ale bude líp. Sluníčko nám dává nejen pro oči přijatelnější barvu, ale také vitamín D. Poradím vám drobnost z vlastní zkušenosti. Opalování je bezva, ale jen 15 minut. Do té doby platí hláška, že kam nemůže slunce, musí lékař. Po 15 minutách už začíná platit, že kam šlo slunce, tam musí lékař. Je luxusní vystavit své tvarohově bílé tělo slunečním paprskům. Slunce má takovou sílu, že až lehce proštípe vaši kůži, prohřeje ztuhlé svaly a klouby a pustí dávku vitamínu. Jemný větřík vás chladí, a pokud přivřete oči a budete vnímat tu pohodičku, na vaší tváři se vyčaruje kouzelný úsměv.
A teď mi řekněte, co je víc než čtvrt hodiny takové nádhery? Pak se může pokusit vás někdo naštvat, fakt nemá šanci.
A ještě P. S. pro nás, chudáčky zavřené v plínce. Opruzenina je hrozná věc a přes pleny slunce nemá šanci se k nám dostat. Řešením je fén. Pěkně v soukromí domova, raději na podložce, fénem ofoukáte tu věčně vlhkou část těla. Za tu chvilku teplého vzduchu vám kůže bude vděčná a navíc ušetříte za všechny ty mastičky na opruzeniny. Tím měním hlášku na „kam nemůže fén, musí lékař“.
Monika Henčlová
