Dáte mi určitě zapravdu, že zdvihnout ze židle vozíčkáře nepatří mezi jednoduché výkony. A vidíte, úřadům ve Frankfurtu se to podařilo jednoduše. Stačilo vyřešit chybu v bezbariérové úpravě novostavby tak říkajíc „po úřednicku“.
Novostavba podchodu pod železniční tratí v okrajové části města byla mezi místními vozíčkáři dlouho a netrpělivě očekávána. Výsledek však překvapil doslova všechny. Díky ohromným nekrytým schodištím se okamžitě vžilo lokální pojmenování nového stavebního výtvoru – Amfiteátr. V souladu s platnou bezbariérovou legislativou se pro potřeby osob s omezenou schopností pohybu a orientace vybudovala rampa. Svou velkolepou šířkou sice umožňuje bezproblémové míjení v obou směrech, ale vozíčkářům na ní přesto bylo od začátku něco divné. Velká námaha při stoupání byla zřejmá každému, kdo si novinku přijel vyzkoušet. Jakmile přeměřili sklon, bylo všem jasné, že příčina namáhavého zdolávání rampy leží ve vysokém úhlu stoupání. Podle německých předpisů DIN 18024-1 a DIN 18040-1 mohou mít veřejné rampy maximální sklon. 6 %. Zde se podařilo naměřit neuvěřitelných 10 %.
Nyní by se dalo očekávat, že příslušný stavební úřad přizná svou chybu, identifikuje odpovědnou osobu a zjedná nápravu. Ne. Musím vás zklamat. Tak to chodí pouze v naivních představách idealistů nebo v příručkách typu „Máme rádi svou veřejnou správu“.
Reakce úřadů překvapila nejen vozíčkáře
Na rampě se objevila cedule se zákazem vjezdu pro vozíčkáře. A problém byl vyřešen. Zároveň město požádalo Velkého Bratra o zpřísnění kamerového slídění za účelem bezproblémového stíhání pachatelů, kteří by si dovolili zákaz vjezdu ignorovat.
Co na to vozíčkáři?
Nešťastní vozíčkáři od té doby pořádají před zfušovanou novostavbou protestní tryzny, pod ceduli se zákazem kladou pietní květiny a velice pilně informují o přístupu veřejné správy všechny kterým hrozí, že diletantské novostavby v jejich okolí dopadnou stejně.
Petr Šika
