Navykli jste přijímat ve svých emailových schránkách Kaleidoskop, sborník příběhů a informací ze života Ligy vozíčkářů, ale také obecně ze života lidí s postižením. A my jsme tomu opravdu nesmírně rádi.
Nechceme vám to nijak komplikovat, ale nejen z nostalgie hlásíme návrat k názvu Vozíčkář. Vracíme se k práci zakladatelů naší organizace. Časopis Vozíčkář je totiž o malinko starší než sama Liga vozíčkářů. Vznikal téměř v režimu samizdatu několik let před revolucí, které jsme si zvykli říkat sametová. V době, kdy všechny organizace musely být součástí tzv. národní fronty a všechny časopisy, věstníky a dokonce i letáky musely být řádně schválené. Z doby, kdy lidé s postižením patřili na okraj společnosti, pomůcky vznikaly v domácích dílnách a informace se šířily od úst k ústům. Vozíčkář vycházel jako občasník, vždy, když se informací nahromadilo dost. Texty o technických věcech, úpravách aut, pomůckách byly doménou Oldy Pechara. O cestování, dopravě a neobvyklých zážitcích, ale také o umění a kultuře psal neopakovatelným způsobem Ála Wokoun. Strýc z Moravy, tedy Oldřich Erben se věnoval příběhům lidí s postižením, společenským dějům, názorům a postřehům z prostředí moravského venkova. Stačí si otevřít Archiv na www.vozickar.com a můžete se ponořit do světa, který je pro nás dnes naprosté „retro“.
Ženy a muži, kteří s Vozíčkářem začali, jsou pro mě titány a myslím, že je dobré udržovat tradici, kterou začali.
Dnes nemáme ambici mít desetitisíce čtenářů, ani zrcadlit stále složitou situaci postižené části společnosti. Chceme jen bavit a informovat svoje klienty, příznivce a podporovatele o tom, čím žijeme a co se nám zdá zajímavé. A proč dnes připojujeme k názvu Vozíčkář to „spol.“? To je jednoduché, mnoho z našich klientů nesedí na vozíku, tak abychom alespoň trochu zdůraznili, že využívat služby Ligy vozíčkářů neznamená nutnost sedět na “kolečkové židli”.
Tak příjemné čtení Vozíčkáře a spol.
Zdeněk Škaroupka
