Věta “Pomáháme lidem se zdravotním postiženým žít běžným způsobem života”, je mottem brněnského občanského sdružení Domov pro mne, které již několik let poskytuje služby osobní asistence lidem se zdravotním postižením. Čtyřem klientům však mimoto zprostředkovali také to, co mají v názvu. Tedy domov.
Program Nezávislého bydlení je v českém prostředí ojedinělý, umožňuje těžce zdravotně postiženým mít běžné starosti. Zdá se, že mít starosti není žádná výhra. Lidé žijící v ústavech nikdy nepotřebují vědět, jestli jim nechybí v lednici mléko. Noví obyvatelé dvou bezbariérových bytů v Brně – Bohunicích se však o to, co mají v lednici, starat musí. Dostali se do úplně nové situace. Najednou si mohou o všem rozhodovat. Od malých rozhodnutí typu, co si dám k snídani, až po to, jakou barvou si vymaluji obývací pokoj. Mohou utvářet svůj vlastní život. A to je hlavní cíl tohoto projektu. Domov pro mne vznikl již v prosinci roku 1996 se snahou pomoci zdravotně postiženým, kteří odcházeli z Ústavu pro tělesně postižené děti a mládež Kociánka.
„Otevřením tohoto bydlení se nám po více než třinácti letech podařilo dojít do cíle, doplnil ředi
Moderní byty v Brně - Bohunicích
tel Domova pro mne Libor Doležal.
Nedílnou součástí Nezávislého bydlení je osobní asistence. Asistent pomáhá ve všem, co je potřeba, tak, aby čas strávený v bytě byl příjemným a přirozeným. Prostě byl normálním životem, o jehož směřování si rozhodnout sami klienti.
Hana Teichmannová právě takový život prožívá. Po maturitě, kterou udělala na jaře, jí čekala další zkouška z dospělosti. V říjnu se o možnosti bydlet sama dozvěděla a o měsíc později už dostala klíče od vlastního bytu. „Překvapila mě právě ta rychlost. I když byt nebyl zcela vybavený, už jsem se stěhovala,“ vysvětlila klientka. Jelikož se jedná o první projekt tohoto druhu, je potřeba spolupráce od všech zúčastněných. Jak pro klienty, tak pro asistenty je to naprosto nová zkušenost. „Nejlepší na tom je, že když si o něco řeknu, je to splněno během chvilky a navíc bez otrávených obličejů, které jsem na Kociánce vídala dennodenně. Asistenti se k nám chovají rovnocenně. Konečně si nepřipadám na obtíž,“ svěřuje se Teichmannová. Dva měsíce bydlela sama, teď se k ní do bytu přistěhoval další klient s postižením Radovan Křenek. Je to pro něj i pro ní velká změna. Musím se naučit přizpůsobit, protože se o čas, který strávíme s asistenty, dělíme,“ říká Hana Teichmannová. Oba mají plány do budoucna. Hanku čekají přijímačky na vysokou školu. Radka zase zápasy v boccie na evropském šampionátu v Portugalsku, kde by chtěl uspět.
Radovan Křenek při tréninku v boccie
Mladí spolubydlící se však snaží žít především přítomností. „Musíme řešit nedostatky, které na bytě ještě jsou a postupně ho také musíme dovybavit,“ uzavírá Radek Křenek.
Ladislava Blažková
