Průlomové setkání. I tak se dá charakterizovat setkání pražského primátora se zástupci občanských iniciativ a veřejnosti, jehož dějištěm bylo v úterý 9. dubna holešovické Bio Oko. Sdružení Asistence sice zvalo na diskusi, ovšem primátor i diváci z publika si hlavně sdělovali své výchozí postoje a nad věcnou debatou měly chvílemi navrch emoce. Není divu: Bohuslav Svoboda jako vůbec prvý primátor našel odvahu setkat se s veřejností, s lidmi, které trápí bariéry v městské hromadné dopravě. A je taky první, kdo chce, aby magistrát přijal závaznou koncepci, jak bariéry systematicky odstraňovat.
Nechtěl dávat plané sliby. Hned na začátku prohlásil, že doprava bude zcela bez bariér nejdříve v roce 2025, v horším případě v roce 2030. A vyzval k hledání cest, jak zajistit potřebné finance, neboť rozpočet radnice ani peníze z fondu Evropské unie nemůžou být jedinými zdroji.
Zajímavý nápad měla poslankyně Lenka Kohoutová, jedna z pozvaných hostů. Navrhla zřídit nadační fond, z něhož by se mohly financovat hlavně úpravy chodníků a nástupních ostrůvků u tramvajových zastávek. Erik Čipera ze sdružení Asistence zase upozornil na dosud nevyužívanou možnost přinutit do financování stavebních úprav developery a firmy, které chtějí působit nebo už působí v blízkosti stanic metra či v místech dopravních uzlů.
Zapadnout by neměl ani „malebný“ nápad, aby lidé mohli dobrovolně přispívat na odstranění bariéry, kterou si v ulicích a na chodnících města sami vyberou. A na příslušném místě by pak byla umístěna děkovná tabulka s jejich jmény. Podobnost se zoologickou zahradou, kde mívají zvířata své patrony, není čistě náhodná. Ale vozíčkářům by určitě tenhle způsob, jak likvidovat bariéry, nevadil.
Diskusního večera se jako host zúčastnila i zástupkyně vídeňské radnice. Právě Vídeň a její téměř naprostou bezbariérovost totiž ukazuje v kontrastu s Prahou krátký film, který zahájil celý večer. Natočil ho Erik Čipera, s nímž jsme pořídili rozhovor, který najdete v novém čísle časopisu Vozíčkář.
A jak Bohuslav Svoboda dopadl v pomyslné jámě lvové? Docela obstojně. Nepříjemným otázkám i občasnému anonymnímu posměchu z publika čelil odvážně, s vtipem a s důrazem na fakta. Jak zdůraznil, i Vídni trvalo deset let, než se podle zvolené koncepce zbavila naprosté většiny bariér ve veřejné dopravě. A Praha je teprve na samém počátku takové snahy: až letos v březnu projednávala městská rada vůbec prvou dlouhodobou strategii. Není vinou současného primátora, že jeho předchůdci neměli o trampoty cestujících vozíčkářů či matek s kočárky valný zájem…
Miloš Pelikán
