I když je florbalový míček děravý, zážitky s ním jsou plné, a proto si získává stále více příznivců i mezi vozíčkáři. Sportovní hala v pražském Radotíně se stala dějištěm již třetího ročníku Prague cupu, turnaje ve florbalu na elektrických vozících. V hale je prostor dokonce pro dvě hřiště na florbal na vozících. O minulém víkendu byla obě hřiště dost vytížená. Postupně se tam vystřídalo 12 týmů.

Podle vlajek visících u stropu lze snadno identifikovat, že se jedná o mezinárodní turnaj. Z každého koutu je navíc slyšet němčina, francouzština nebo dokonce holandština.  V hale je atmosféra nabitá předzápasovou nervozitou. První dotek hokejek při zahajovacím buly ale všechno mění. Tvrdé souboje, přihrávky a nezdařené pokusy o únik, vše v takové rychlosti, že se mnohdy oko netrénovaného diváka může orientovat jen podle skrumáže hráčů. Brankář pečlivě střeží svoji svatyni, to je normální florbalová branka položená naležato. Prostor na vstřelení branky je tak dost malý. To nahrává názoru, že gólů bude pomálu. Kdyby si to však někdo myslel, z omylu je vyveden hned výsledky prvních zápasů. 6:3 nebo 0:8 prorokují střelecké hody. Během dvacetiminutového zápasu diváci viděli dokonce i patnáct gólů. Nejlepší střelec Marcel van Muysenberg nasázel svým soupeřům během turnaje rovných 50 branek. Přispěl tak nemalým dílem k vítězství svého týmu Star Riders z Holandska. Právě Nizozemí je kolébkou tohoto sportu pro hendikepované. Na speciální škole v Arhemu hledali aktivitu, která by byla přístupná i těžce postiženým studentům. Z hodin tělesné výchovy se pak sport dostal takřka do celé Evropy. Ani Češi nezůstali pozadu, dokumentuje to také účast hned tří týmů z České republiky. Pořádající tým Jaguars Praha dostal dokonce jednu individuální cenu – nejlepší brankářkou se stala Jana Stárková. Jinak je ale výkonnostní rozdíl mezi našimi a zahraničními týmy stále ještě velký. Je to dáno několika faktory.  Ať už je to lepší vybavení, nebo víc času na trénink. Čeští hráči se florbalu věnují totiž hlavně ve volném čase, po práci a škole.

Právě tyto mezinárodní klání jim ale pomohou nabrat potřebné zkušenosti k tomu, aby mohli porážet zdatnější soupeře. Třeba už příští ročník Prague cupu vyhraje český zástupce.

foto: Tomáš Vachuda

Florbal je sport pro všechny generace. To dokládají i dva účastníci Prague cupu

S novým vozíkem přijdou i góly, říká florbalová naděje Karel Vaculík

Na Prague cupu drží jedno nej. Jmenuje se Karel Vaculík a je nejmladším hráčem turnaje.   Jedenáctiletý usměvavý kluk má na sobě dres s číslem 7. „Sedmičku jsem si vybral, protože je to moje oblíbené číslo,“ řekl hráč Rejnoků Zlín. K florbalu na elektrickém vozíku se dostal přes sledge hokej. „Původně jsem chtěl hrát právě sledge hokej, ale byl jsem na to hodně slabý. Pak mi řekli, že florbal bude pro mě lepší a od té doby ho hraju,“ vysvětlil K. Vaculík. Na tréninky chodí každý týden ve čtvrtek, výhoda je, že bydlí přímo ve Zlíně, takže se může účastnit téměř všech tréninků. I ve svém týmů je nejmladší, i když florbal hraje už čtvrtým rokem. V současné době si pořídil i speciální vozík na florbal, takže to se sportovní dráhou myslí vážně. Rodiče ho ve florbalu podporují. „Je lepší, když sportuje, než kdyby jen seděl u počítače,“ doplnil strýc, který Karla na turnaji doprovázel.

Žák páté třídy základní školy sportem doslova žije. V televizi sleduje i fotbal nebo hokej. „Na florbal se ale moc nedívám, ten raději hraju.“ Karel Vaculík trpí svalovou atrofií, ve sportovních výkonech ho však hendikep nelimituje. Hraje na postu obránce a tvrdosti se nebojí.

Spíš než postižení má plnou hlavu florbalu, na otázku co ho na florbalu nejvíc baví, totiž odpovídá: „Úplně všechno.“

 

Hokejka a míček jako droga

Jana Thenota k florbalu přivedl kamarád asi před třemi roky.  „V okamžiku, kdy jsem dostal hokejku do ruky a možnost vést míček, věděl jsem, že je to moje, že to prostě chci dělat,“ vysvětlil čtyřicetiletý hráč Indians Plzeň. Kromě florbalu se Thenot věnuje také plavání, porovnávat ale moc nechce. „Mám oba sporty rád. Hlavně kvůli lidem, kteří se kolem nich pohybují, usmívá se Thenot. Největší mínus florbalu vidí v nutnosti mít elektrický vozík. „Dál mi taky vadí moje vlastní neschopnost. Když sleduji ty zahraniční hráče, je jasné, že máme, co dohánět. Hráči z jiných zemí jsou na tom zpravidla lépe, jak z hlediska kvality vozíků, tak po zdravotní stránce. „Většina z nich si hokejku drží sama, kdežto my si ji k ruce vážeme,“ vysvětlil. Právě pro takové porovnání je ale turnaj typu Prague open nejlepší. „Jsme rádi, když s nimi hrajeme alespoň trochu vyrovnané zápasy, pomůže nám to zlepšovat se,“ uzavřel Jan Thenot.

Ladislava Blažková