Diváci lemující celou trať skandují jméno právě projíždějícího závodníka. Na startu se mezitím připravují další. Asistent připíná helmu. Poslední okamžiky jsou plné soustředění. Startér odpočítává. Závodník bere za obruče a vyráží vstříc šikmé ploše.
Brno – 333 metrů dráhy, 4 patra a 12 metrů převýšení, to jsou ty nejdůležitější parametry vozíčkářského závodu Na šikmé ploše. Akce se konala v prostorách Střední školy F.D. Roosvelta již počtvrté. „Řekli jsme si, že by to byl dobrý nápad, jak si zpestřit život ve škole,“ popisuje prvotní myšlenku celé akce její organizátor Michal Ptáček. Závodí se ve třech kategoriích – jízda na mechanickém vozíku, jízda na elektrickém vozíku a běh tříčlenných družstev se skákacím míčem. Závodu se tedy může zúčastnit každý, na míře postižení nezáleží. I když pustit se na rampu bez předchozích zkušeností představuje jistou dávku odvahy. Není to totiž vůbec jednoduché. „Zkoušel jsem to a je to dost namáhavé. Zvládl jsem jedno patro,“ svěřil se Ondřej Novák z Diagnostického ústavu Veslařská.
Přes 40 závodníků se ale tratě nezaleklo a nechalo se zapsat do startovní listiny. Deset z nich pak absolvovalo královskou disciplínu výjezd do 4. patra. „S časem 1, 41min, který jsem zajel, jsem opravdu spokojený. Je to pro mě úspěch, protože tady byla velká konkurence,“ vysvětlil bronzový medailista Martin Gros.
Držitel absolutního rekordu tratě Dušan Petřvalský při své jízdě spadl. Rozhodl se jet opravnou jízdu, ta se však do výsledků nezapočítávala, takže byl klasifikován na šestém místě. Jeho rekord však odolal. Letošní vítěz Jakub Hřebíček byl o osm sekund pomalejší. Na trati se ukázal také Jaroslav Náhlík z SK Hobit Brno, který zajel exhibiční jízdu na basketbalovém vozíku.
Závody jsou součástí preventivního dne Policie ČR. Studenti se před samotným kláním zúčastnili přednášky, kde mimo jiné promluvili o svém životě i chovanci Diagnostického ústavu. Dopoledne se tak stalo nejen sportovním, ale i integračním. S organizátory spolupracuje též Michal Svoboda z projektu Brno a Jižní Morava bez bariér. Ten moderoval také slavnostní vyhlášení vítězů. Nechyběly medaile, poháry ani ovace pro oceněné. Zkrátka vše, co k závodům neodmyslitelně patří.
„Je důležité, že můžeme zapojit studenty se sníženou pohyblivostí a ukázat, že vozík nemusí být jen kompenzační pomůcka, ale také prostředek pro zábavu a sportování,“ řekl Ptáček. Právě sportovní náboj byl z celého dne cítit nejvíce. „Především jde hlavně o regulérní závody, není to žádná sranda, při které bychom se chtěli jen tak povozit,“ doplnil ředitel závodu. Možnost zápolit s ostatními a přitom překonat sám sebe se tak mísila s atmosférou, že jde o každou vteřinu. A to stojí za to zažít. I kdyby jednou do roka.
Text: Ladislava Blažková
Foto: Nikola Rausová
