„Nesmím být v práci moc brzo,“ popisuje Erik Hykada u většiny lidí spíše nezvyklou překážku v nové práci. Je ranní ptáče. Pozdních příchodů se tedy firma L.O.B. Agency s. r.o. u svého nového zaměstnance obávat nemusí.

 Ještě nedávno jste bydlel v Boskovicích a za prací dojížděl do Brna. Změnilo se něco?

No… od srpna pracuju v nové práci, kterou mi Liga vozíčkářů pomohla najít. A bydlím v Brně se spolubydlícím. Mám pro sebe ale celý jeden pokoj.

Kde teď tedy pracujete?

Ve firmě L.O.B. Agency s. r.o. jako zahradník. Starám se o zahradu a o okolí blízko mlýna. Trhám například trávu, okopávám jahody a sbírám hlemýždě. Někdy jsou ale pěkně slizký. To mi ale nevadí. Budu taky sázet bylinky, sbírat ovoce, starat se o zvířata, vše co bude zrovna třeba.

Je práce zahradníka náročná? S čím jste první dny bojoval?

Na začátku jsem se musel naučit cestu do práce a domů. Pomohla mi ale moje sociální pracovnice, se kterou jsem si cestu několikrát projel. Vše jsem ale hravě zvládl, vyfotil jsem si cesty do paměti a bylo to. Postupně jsem dokonce přišel na to, že jsou možné dvě cesty!

A kterou cestu do práce máte raději?

Můžu si vybrat, kterou chci, ale musím dávat pozor, abych byl v práci až na 8:00 hod. a ne dříve. Jsem totiž takový ranní ptáče. Vycházím už v 6:45 hod.

Jak vypadá Váš běžný pracovní den?

Po zazvonění budíku vstanu a jedu do práce. Každý den pracuju 4 hodiny. Začínám v 8:00 hod. a končím v poledne. Do práce se každý den moc těším. Po práci odpočívám, koukám na filmy, trénuju čtení a psaní, ve kterém se chci zlepšit. Také se učím vařit s osobními asistenty. Vaření je super.

V čem je nová práce jiná, než Vaše předešlá?

Hlavní je pro mě to, že můžu být venku. Dělám práci, kterou dostanu a jsem jako veverka. Můžu pracovat svým vlastním tempem. Kolektiv kolegů je lepší a cítím se tam dobře.

Co Vám nová práce dala? A jaké jsou Vaše plány do budoucna?

Naučil jsem se více orientovat a jezdit po Brně. Chci pracovat v práci, kde jsem teď. A mít známost – chodit na kafíčka a procházky.

Rozhovor s klientem Ligy vozíčkářů vedla sociální pracovnice Kateřina Jirsová.

O panu Hykadovi, usměvavém klientovi Ligy vozíčkářů s lehčí formou dětské mozkové obrny, který špatně chodí a má nepohyblivou jednu ruku, jste se mohli dočíst také v článku Nezdolná vůle a radost z maličkostí nebo Zavírali ho do chlívku, neumí číst ani psát.