PROVĚTREJ KOLEČKA! přichází s novým zážitkovým programem BEZBAR KEŠKY, v rámci kterého vám pomůžeme začít z geocachingem. Zaučíme vás, doprovodíme na lov, poskytneme telefonickou, či mailovou konzultaci. Připravujeme vozíčkářům přístupné kešky. Již v průběhu února se můžete těšit na keš blízko Ligy.
V uplynulých měsících se svět téměř zastavil. Veškeré naše aktivity se omezily pouze na obrazovky a displeje otevírající bránu do online prostoru. Ven se sice může, ale musíme dodržovat rozestupy nebo mít zakrytou polovinu obličeje. Díky tomu jsou naše aktivity hodně omezené. Nelze se tedy divit tomu, že nás každá další chvíle u internetu spíše vyčerpává, než nabijí. Proto jsme v rámci našich zážitkových programů PROVĚTREJ KOLEČKA! hledali cesty, jak pomoci lidem s hendikepem v době karantény najít zábavu pro volné chvíle. Nejlépe takovou, která by rozvíjela jejich potenciál. A přišli jsme na to!
Takovou aktivitou je nepochybně geocaching. Jedná se o celosvětovou zážitkovou hru spočívající ve hledání pokladů zvané kešky. Tutu aktivitu si můžete plně užít i při dodržení všech protiepidemických opatření. Potřebujete k tomu pouze chytrý telefon nebo turistickou GPS navigaci. Stačí se zaregistrovat na www.geocaching.com a vaše dobrodružství může začít. Existuje několik druhů keší, takže si každý může vybrat, jaké mu nejvíce vyhovují. U každé kešky jsou mimo jiné i informace jestli je přístupná pro vozíčkáře. Vzhledem k tomu, že tam tuto informaci vkládají samotní tvůrci, kteří se s vozíčkáři možná ještě nesetkali, nemusí být tyto informace úplně spolehlivé, využít se ale dají.
Abychom mohli zájemcům o tuto aktivitu co nejlépe poradit, snažím se v co nejkratší době ulovit co nevíce kešek. Čím déle se tomu věnuji, tím více mě to baví a dokonce se z toho stává opravdová vášeň. Uvědomil jsem si, že se při každé výpravě naučím něco nového a cítím se při tom skvěle. Při svých výpravách musím řešit nečekané problémy a zažívám někdy až neuvěřitelné příběhy. Proto jsem se rozhodl, že začnu psát Deník keškaře, který bude od příštího čísla vycházet na pokračování.

Pro ochutnávku přikládám krátký úryvek:
Po vyladění všech problémů s razítky jsem se vypravil na svou první velkou samostatnou výpravu do centra Brna. Z Ligy jsem vyrážel v šest hodin večer do ponurého prosincového večera. Vystoupil jsem z trolejbusu nedaleko Konečného náměstí a šel rovnou na kešku. Podle popisu by neměl být problém. Keška se měla nacházet pod okapem, pár centimetrů od chodníku. “To bude hračka”, říkal jsem si. Když jsem se blížil ke kýženému místu a byl jsem asi metr od něj, přiblížila se ke mně zhruba 35ti letá paní a vyděšeným hlasem se mě zeptala: “Nepotřebujete něco? Jste v pořádku?”
“Jsem v pohodě, děkuji za optání,” odpověděl jsem s úsměvem.
Paní naštěstí pokračovala dál. Dokážete si představit, že by přišla o 5 minut později a spatřila mne, jak klečím před svým električákem a hledám něco pod plechem u okapu? Volala by sanitku? Policii? Nebo by ji napadlo ještě něco horšího?

Libor Gino Doležal, vášnivý keškař