Dýchám a mluvím velmi slabě, ale z mého těla a jeho pohybu už nic víc nezbylo. Přesto mám ještě mozek a snad rozum, a troufám si věřit, že také intelekt. Potřebuji studovat, pracovat na počítači, potřebuji sledovat e-maily a reagovat na ně, potřebuji kontrolovat zprávy na internetu, je to jediné spojení se světem. Co teď s tím?
Poznala jsem občanské sdružení Polovina nebe a jeho počítačové machry, mimochodem fakt pěkní chlapi. Věnují se zejména alternativním způsobům ovládání počítače, jejich výuce, zdokonalování a použití v praxi se zaměřením na hlasové technologie. Pánové umí skvělou věc. Naučí počítač poslouchat můj hlas (také se ten program jmenuje My Voice). Ve finále by mi stačilo spřátelit se s tímto programem a mohu si sama přečíst e-maily a také na ně odpovědět nebo si na internetu přečíst zprávy.
Kecám. Tak jednoduché to v mém případě není, například nyní vymýšlíme ovládání lupy hlasem, její rozpohybování a také zastavení. Lokálně potřebuji zvětšit text až trojnásobně. A ještě jedna věc. Polovina nebe má bezbariérové učebny, ale s ohledem na můj děsný zdravotní stav jsou ochotni jezdit za mnou a program upravovat přímo u mě doma, v mých podmínkách.
A víte co? Pánové z Poloviny nebe to dokážou a navíc, a to je pro mě fakt velmi důležité, se ke mně nechovají jako k chudáčkovi invalidovi, ale jako k dospělé osobě, která jen potřebuje s něčím pomoci. Jsem člověk a ženská a toto jejich chování mi dělá dobře.
Monika Henčlová
