Chtěla bych vám připomenout existenci jedné strašné nemoci. Každého z nás nějaká ta potvora trápí, ale lékaři alespoň předstírají, že se nám pokouší v naší situaci pomoci. O této nemoci každý jen řekne: “Nevíme, je to fatální.“
Mluvím o nemoci ALS-Amyotrofická laterální skleróza. Kde se vezme a proč člověka napadne, zatím nikdo neví. Je to postižení centrálních a periferních motoneuronů. Mezi příznaky rané formy ALS patří zvýšená svalová slabost, zvláště v rukou a nohách, a postižení řeči, polykání a dýchání.
Povím vám příběh mé kamarádky, mladé, krásné a úspěšné ženy, manželky a matky. Před pěti lety žila s manželem, vychovávali spolu 2 děti, stala se ředitelkou místní mateřské školy, začala studovat vysokou školu a byla aktivní v politice obce.
Před rokem byla hladová, žíznivá vyzáblinka ležící na pohovce a komunikující pouze mrkáním očí. Odmítala sondu do žaludku i PEG-Perkutánní Endoskopická Gastrostomie, polykací reflex už byl pryč a tak se ztrácela před očima a svaly jí atrofovaly. Už ani nemluvila, písmenka jste museli tipovat a ona mrkáním dala najevo, zda je to správné písmeno. Nikdo s ní raději nekomunikoval, bylo to zdlouhavé a vše se řídilo hláškou pokus, omyl. Hygienu u ní prováděli manžel a syn, všichni ji pusinkovali, ale vlastně přehlíželi, nikdo neměl odvahu zůstat s ní sám.
Na konci března 2014 ve věku 43 let zemřela. Nechápu, neakceptuji. Byla to krásná ženská a najednou je pryč.
Dovolila jsem si touto cestou připomenout odpornou nemoc a zavzpomínat na Radku.
Monika Henčlová
