Přivolání volně se pohybujícího psa zpět k psovodovi je možná nejdůležitějším úkonem, který se v komunikaci mezi psovodem a jeho psem vyskytuje. Sotva psi trochu odrostou štěněčímu věku a začnou se víc zajímat o podněty z okolí, postupně přestanou na volání psovodů reagovat a oni pak nevědí, co s tím. Takový pes skončí buď jako neřízeně poletující střela, nebo jako pes po celý život vláčený na delším či kratším vodítku. Ani jedna z možností určitě není dobrá.

Přivolání netkví v nějakém náročném výcviku, ale ve výchově. Už několikrát jsem psal o tom, že pes je smečkové zvíře a díky tomu je velice komunikativní zvíře, které se i rádo druží a mělo by kdykoli ochotně následovat psovoda. Malé štěně chodí za psovodem přirozeně, tak toho využijte. Na bezpečných místech ho neuvazujte na vodítko, ale dopřejte mu co nejvíc svobody a neustále ho svojí vstřícností utvrzujte v tom, že u vás je to nejbáječnější místo na světě, kam se má kdykoli nadšeně vracet.

Co nejdřív se snažte odhadnout, jestli váš pes reaguje lépe na nějaké skvělé pamlsky, a případně které to jsou, nebo jestli dává přednost společné hře s nějakou hračkou. Takhle vybranou motivaci pak mějte neustále u sebe a hojně ji k přilákání vašeho pejska k sobě používejte. Nesnažte se používání motivace odbourávat. I starý pes si zaslouží za dobré přivolání odměnu.

Přivolávejte psa vysokým jásavým hlasem, ženy mají v tomhle výhodu. Upoutejte pozornost psa svými veselými, třeba i teatrálními pohyby a posunky. Buďte při tom velice pozitivní. Už z dálky mu nabízejte vybranou lákavou motivaci.

Jako povel k přivolání si vyberte jedno slovo, třeba „ke mně“ nebo „pocem“, psovi je to lhostejné, a vybrané slovo už neměňte. Vyslovte ho při každém přivolání jednou, neopakujte ho, a pak psa lákejte jakýmkoli jiným veselým voláním a chválením.

Stejným slovem přivolávejte i doma psa k jídlu nebo ke společné hře. Každým podařeným přivoláním si bude zvolený povel víc a víc spojovat s něčím příjemným.

Při přivolávání soustřeďte pozornost výhradně na svého psa. Nevnímejte nic jiného kolem a představte si, že pes se při vašem volání MUSÍ otočit k vám a přijít. Pes vycítí rozhodnost ve vašem chování a přijde.

Za všech okolností se snažte zůstat v klidu. Psi přirozeně respektují a následují klidné asertivní chování, proto se snažte za každé situace zůstat klidní. Rozčilením svého psa od sebe odpudíte, nebo se vás dokonce začne bát.

Po příchodu k vám psa nikdy netrestejte, i kdyby se vrátil za hodinu nebo před příchodem snědl u popelnic kdovíco.

Svého psa nikdy nehoňte. I malé štěně stejně nedoženete a místo přivolání vycvičíte hru na honěnou, která se pak špatně odstraňuje.

Naopak, pokud váš pes na přivolání reaguje málo, jděte od něj pryč, on nakonec přijde. Když už se k vám vydá, ustupujte před ním, couvejte, aby byl donucen vás sledovat.

Jakmile se pes přijde z vlastní vůle, bez povelu, jen tak na vás podívat, hodně ho pochvalte a odměňte pamlskem nebo si krátce pohrajte s hračkou a hned mu dejte volno. Tomuhle říkám, že se moji psi „chodí ohlásit“. Podporujte v tom svého psa, i kdyby zpočátku přicházel několikrát za minutu.

Nedejte na rady různých příruček typu „psa nepřivolávejte často, ať povel psu nezevšední“. Pokud svého psa přivoláváte vesele a on se k vám vrací s nadšením, můžete ho přivolávat libovolně často, třeba čtyřikrát za minutu, a nic tím nezkazíte. Naopak.

Nepřivolávejte psa, jen když ho potřebujete připnout na vodítko. Spojil by si přivolání se ztrátou svobody. Na druhou stranu ho ale někdy můžete cvičně připnout jen na pár vteřin a pak ho hned zas pustit volně. Časem mu to bude naprosto přirozené.

Stejně tak nepřivolávejte psa, jen když to potřebujete vy nebo když je v okolí něco zajímavého. Pes by se časem místo příchodu k vám začal rozhlížet, co je kde zajímavého, čeho si ještě nevšiml.

Pokud cítíte, že váš pes je v takové situaci, že by na vaše volání nereagoval, třeba proto, že je zaujatý hrou s jinými psy, ani ho nepřivolávejte. Počkejte, až hru přeruší nebo se ve své současné činnosti jinak zastaví a v téhle chvíli ho zkuste zaujmout.

Tak to je pár základních principů učení jak přivolávat svého psa především prostřednictvím výchovy. Další fáze nácviku, kdy přijde na řadu opravdu intenzivní soustředěný výcvik, nastupuje až později a pomáhá zvládnout náročnější situace – když třeba pes uteče za jiným psem, v lese vyběhne po stopě zvěře, cítí hárající fenu atd. O tom zase někdy příště.

Ivan Benda,

vedoucí programu Asistenční psi