Kampaně pro neziskový sektor bývají často nápaditější (a tím i nápadnější) než běžné komerční prezentace. Je to dáno jednak tím, že tvůrci nebývají svazováni striktně vymezeným zadáním, ale na výsledek má možná vliv i to, že na tyto kampaně nebývá tolik peněz, takže si jejich tvůrci nižší (případně žádný) zisk vynahrazují tím, že mohou dát průchod své kreativitě. O aktuálních českých kampaních už jsme vás informovali, podívejme se tedy pro inspiraci na některé starší zahraniční příklady.

Přestaňme doplácet na handicapované!

Billboardy s tímto nápisem byly před pár lety vylepeny ve švýcarských ulicích a pochopitelně vyvolaly obrovské pobouření. Teprve po čase se pod hlavním textem objevilo doplnění: „a odměňujme je za jejich profesionální dovednosti“.

Stejné pozdvižení způsobily i slogany další kampaně: „Nikdy v práci nepotkáte postižené. (Dokud budeme jejich životopisy házet do koše.)“ a další.

Tyto kampaně byly natolik kontroverzní, že pobouřily i švýcarskou vládu. Na druhou stranu ale rozpoutaly velmi hlasitou diskusi o pracovních podmínkách handicapovaných ve Švýcarsku.

http://carol-r-spcom09.blogspot.cz/2009/12/discrimination-dans-la-publicite.html

Do práce!

Akce podporující zaměstnávání handicapovaných můžou mít i konkrétnější podobu, například americká kampaň Think beyond the label (volně snad Přenes se přes nálepkování).

httpv://youtu.be/iLpwWUKm6KA

Dáma na vozíku nás provádí svým pracovištěm a konstatuje: „Zaměstnáváme spoustu lidí, kteří by se dali označit jako odlišní: Janice (módní nedostatečnost), Tom (kopírování neschopný), Dan (syndrom neovládané hlasitosti), ale soustředíme se na talent a schopnosti, jimiž každý z nich přispívá týmu. Nikdo se tedy nezajímá o nálepky. Ani o tu mou (poškozená schopnost přípravy kávy).“

Fenomén Jamel

Francouzský herec a komik Jamel Debbouze patří mezi nejvýraznější osobnosti současné francouzské kinematografie a divadla. Možná si ho pamatujete z filmů Amélie z Montmartru nebo Asterix a Obelix: Mise Kleopatra. Jamel přišel v patnácti letech o pravou ruku, ale o tom, že by ho chybějící končetina nějak znevýhodňovala, nemůže být při jeho zběsilé energii ani řeč.

Jamel vystupuje – jako spousta jiných celebrit – v běžných komerčních reklamách, ale opakovaně je i tváří kampaní Fondu pro profesní začleňování postižených Agefiph.

V prvním spotu se Jamel Debbouze pokouší interpretovat písně francouzského šansoniéra Cabrela a svůj odhodlaný zpěv doprovází příšernou hrou na kytaru, kterou vyluzuje s pomocí „nepadnoucí“ protézy (tu jinak vůbec nepoužívá).
httpv://youtu.be/jerVy_ocNEE

Někdo ze štábu na něj volá: „Jamele, vždyť ty ani neumíš hrát na kytaru!“

Jamel odpovídá: „Možná neumím hrát na kytaru, ale zato umím fůru jiných věcí!“

Spot z roku 2010 upozorňuje na to, jak je obtížné pracovat v prostředí, které nepočítá s handicapem. Je to groteska, v níž vedle Jamela účinkuje Jean-Pierre na vozíku.

httpv://youtu.be/Yic3drmW_CE

„Jamele, můžete mi podat ten šedý šanon nahoře?“

„S radostí, Jean-Pierre, zabrzděte mi to tady.“

„Jamele, to není on!“

„Zabrzděte mi to tady.“

Normální lidi

Vrcholně antidiskriminační je deset let starý belgický spot.
Pub Personne Handicapée (Discrimination) by barbecul

Nesympatický chlapík předkládá rozpačité společnosti v restauraci jednu nehoráznost za druhou: „Ženské by měly zůstat doma. Kdyby ženy nechodily do práce, nebyla by nezaměstnanost… Válka by se hodila. Jsem přesvědčený, že by dokázala nastartovat ekonomiku… Viděls ty její oči? Marie si stěžuje na sexuální obtěžování, ale vyhledává to, jak vejdeš do kanceláře, hned zírá…“

Hlas na konci spotu konstatuje:

„Tento muž je handicapovaný. Ale tento muž je především blbec. Postižené osoby jsou stejné jako všechny ostatní ženy a muži.“

Společným rysem těchto kampaní je nepřítomnost byť i jen náznaku vyvolávání soucitu. A díky poněkud drsnějšímu humoru dokázaly zaujmout i širokou veřejnost.

Barbora Antonová