Připravit zábavné cirkusové představení s lidmi, kteří nikdy nic podobného nedělali, za několik málo hodin? Navíc když ty lidi jsou děti, k tomu část z nich děti handicapované? Nesmysl, nic takového není možné!

Znáte úsloví „nemožné na počkání, zázraky do tří dnů?“. Kociánka, Bezbariérové divadlo Barka a žáci ze základních škol Košinova a Slovanské náměstí zkrátili termín zázraku na dva dny. Ve středu se děti seznamovaly vzájemně mezi sebou i s cirkusovými technikami, ve čtvrtek přes den pilovaly čísla v Barce a večer už vystupovaly před publikem. A při pátečních reprízách rozesmívaly užaslé spolužáky.

Popisovat jednotlivá čísla by bylo zbytečné, atmosféru a energii, jaké panovaly v sále, ale především na jevišti, stejně nejde přenést; alespoň přibližnou představu si můžete udělat z fotek. Každopádně klobouk dolů před organizačním týmem z Kociánky ve složení Zdenka, Matěj a Teo i před učiteli ze základních škol, kteří cirkusové dobrodružství rozpoutali, a hlavně před akrobaty, žongléry, klauny a divou zvěří ze základek a z „Kocny“!

Ihned po jednom čtvrtečním představení jsme se zeptali účinkujících, co jim přišlo na celé akci nejtěžší a z čeho měli největší radost. Záměrně neuvádíme, z které instituce který cirkusák pochází – je to totiž úplně jedno.

Vojta: Nejtěžší pro mě byl nácvik, zapamatovat si sled čísel. Vystupování před lidmi už bylo fajn, rád se předvádím J

Martina: Já jsem měla z vystupování před lidmi největší strach. Ale akrobacie a žonglování mě bavilo tak, že jsem na strach zapomněla.

Martin: Pro mě bylo asi nejtěžší, když jsme skládali a nacvičovali skupinovou báseň. A pak jsem měl strach ze zpěvu, ale nakonec mě zpívání bavilo nejvíc.

Jan: Nejhorší bylo začít s vymýšlením čísla, pak už to šlo hladce. A nejlepší pocit mám z celé spolupráce.

Nikola: Obtížné bylo to vymýšlení a nácvik. Největší radost mám za toho, že přišlo hodně lidí.

Lucka a Michaela: Těžké bylo naučit se kroky choreografie. A nejvíc nás nadchlo, co jsme všichni dohromady dokázali.

Jana: Bála jsem se toho, až budeme vystupovat před lidmi. Ale zpěv mě bavil tak moc, že mě strach přešel.

Anna: Měla jsem hroznou trému, takže nejšťastnější jsem z toho, že jsem vystoupení zvládla.

Patrik: Byl jsem dost pesimista, že nemáme co nabídnout, a taky z motoriky – to mě ale rychle přešlo. A byl jsem mile překvapený, že jsem neměl při vystupování trému.

Tomáš: Při zkoušce jsem špatně dopadl, takže jsem rád, že jsem překonal bolest a představení zvládl. A z celé akce mám moc dobrý pocit, po všech stránkách.

Teo: Nejtěžší bylo ukočírovat celý proces vzniku, dohlédnout, aby všechno šlapalo. Ale vynaložená dřina se vrátila v celkové energii.

Matěj: Nejhorší bylo ustát nestíhání a stresy. A nejlepší podle mě bylo, jak skvěle zafungovala spolupráce dětí.

Zdenka: Tou nejtěžší věcí byla samotná organizace. A to nejlepší byla vlastní tvorba dětí, jejich nápady, kouzlo toho, jak byly na začátku rozpačité – a v podstatě po pár hodinách vylezly na pódium se skvělým programem.

Více o Cirkusu Kociáno na http://vozickar.vzap.eu/cirkus-kociano-v-sapito-barka/

www.kocianka.cz, www.divadlobarka.cz

Barbora Antonová