Nekonečné západy slunce, nepřátelský protivítr, technické problémy i dechberoucí vstřícnost neznámých lidí. Náročná cesta českých handbikerů dospěla do zdárného konce.
Při plánování takové cesty nikdy nezvládnete pomyslet na vše, někdy ani nechcete. Myslíte na krásné cesty a okouzlující výhledy. Nezatěžujete se myšlením na úseky, kterými lze projet jen obtížně, na propíchlé duše nebo na rozbité součástky. A už vůbec ne na fyzicky náročné každodenní přesuny a nepříjemném počasí.
7. července 2013 započala cesta tří studentů. S jasným cílem. Objet Island na handbicích, kolech uzpůsobených tak, že na nich mohou jezdit i vozíčkáři. Nikdo před nimi ještě takovou cestu nenaplánoval. Jirka, Matěj a Jenda se ale nenechali odradit a do fyzicky náročné cesty dali vše, co měli.
Počasí bylo chladnější, než očekávali. Průměrných deset stupňů „vylepšoval“ chladný vítr. Někdy bylo nutné jet na handbicích i 14 hodin denně. Nejobtížnější ale bylo čelit všem technickým problémům, které se při cestě udály. Porouchání různých částí jejich strojů, invalidního vozíčku nebo bariery na cestách, s tím vším si museli neobvyklí cestovatelé poradit. Naštěstí se přesvědčili, že pomocná ruka může přijít nejen od vašich blízkých či vám podobných; k vyřešení problémů tak přispěli pro kluky zcela neznámí lidé z různých koutů Islandu i Evropy.
Po 44 dnech cesta tří přátel z Dačic skončila úspěchem. Vypořádali se s každou překážkou a dokázali tak nejen handicapovaným lidem, že pokud opravdu něco chcete, stačí zdolat jednu překážku za druhou. Vlastními silami, přispěním přátel, kteří vás ponesou půl kilometru na zádech nebo i těch, kteří vás podpoří a budou věřit, že vaše cesta je uskutečnitelná.
Je nám velkým potěšením poděkovat všem, bez kterých by naši cestu nebylo možné podniknout. Především České asociaci Paralegiků, Mestu Dačice, společnostem SWIN Systems, Teleflex, DMA Praha, Sunrise Medical, Heiru, Magicam, Zdraví v gelu, HM Metal, Lize vozíčkářů, HUDY sportu, Autoškole Antoňů Pavel, Hospodě Pod Betonem, lékárně Červený vrch, Biofarmu, Pavlovi Karpíškovi, Mojmírovi Vackovi, Jiřímu Semanovi, manželům Správkovým, Jiřímu Janíčkovi, Martině Jiříčkové a všem dalším, kteří přispěli na naši cestu finančně, dobrou radou nebo důvěrou v náš projekt.
Díky a těšíme se na další společné překonávání každodenních i cestovatelských překážek.
Jan Havel, Jiří Čeloud, Matěj Mikšíček
