Pan Hykada vyslovil přání podělit se o svůj příběh. Stálí čtenáři Vozíčkáře si možná vybaví článek pár let zpátky o muži, který neumí číst, ale má práci. Nabízíme nahlédnutí do jeho života, co ho baví a co by si přál.
Pan Erik Hykada dochází do Ligy vozíčkářů, kde s pomocí a podporou pracovníků sociální rehabilitace jde za svými cíli, které chce dosáhnout. Je nutné podotknout, že nejvíce k tomu dosahování přispívá jeho nezdolná vůle, kterou nezastaví žádná z překážek, které se mu často staví do cesty.
Pan Hykada pochází z Kunštátu na Moravě. Jeho rodiče měli velký statek, na kterém chovali slepice, kozy, ovce, prasata, králíky, kachny a husy. Měli také dva psy – vlčáka a malého pudlíka Fifinku. Kromě hospodářských zvířat také měli andulky, korely a další papoušky. Pan Hykada má rád zvířata, vyrůstal mezi nimi.
Nyní bydlí v Boskovicích v chráněném bytě a hledá samostatné bydlení. Pracuje 3 roky v Brně v sociálním podniku zaměřeném na úklid a údržbu veřejné zeleně.
Jaká činnost Vás nejvíc baví?
Baví mě uklízet venku, chodit do lesa, protože příroda uklidňuje, baví mě vařit, chodit na výlety na zámek, hrad, koukat na filmy. Bavilo mě fotit s foťákem ještě se starým filmem. Dříve jsem chodíval rád do kina a na zábavy.
Co považujete za Váš největší úspěch?
Když je pořádek. Učení na Lize – chci se zdokonalovat ve čtení a psaní. Pak chci si sám něco napsat.
Čeho byste chtěl dosáhnout?
Mám 3 body – bydlet sám, naučit se vařit sám, abych na to nezapomněl a dokázat druhým, že jsem stejný typ jako oni (žít samostatně a postarat se sám o sebe).Pro samostatné vaření mám vytvořenou kuchařku, ve které jsou fotky ingrediencí a množství pro jednotlivá jídla.
Kam byste se chtěl podívat?
Rád bych se podíval do Jižní Ameriky – Brazílie a do Střední Ameriky na Honduras, kde bydlí Indiáni.
Co Vám dělá radost?
Když někomu pomůžu, když je někdo v úzkých. Rád pomáhám sestře. Peníze nejsou všechno, nevrátí mládí.
