„Chtěla jsem využít svůj volný čas efektivně, a tak mě napadlo začít někde dobrovolničit.
Podívala jsem se na platformu MUNI pomáhá a tam Liga hledala někoho, kdo by pomáhal panu Dominikovi,” popisuje svoji cestu na Ligu vozíčkářů dobrovolnice Hanka.
Hana studuje sociální pedagogiku a volný čas. Součástí studia je i povinná praxe, tak ji napadlo, spojit ji právě s Ligou. “Svět hendikepu mě vždycky zajímal. Měla jsem radost, že jsme se domluvili a že jsem mohla strávit část své praxe v ligovém Centru denních služeb.”
Každý den v Centru denních služeb je jiný. Tuto rozmanitost si Hanka pochvaluje. „Je sice nějaký plán, ten se ale mění s potřebami jednotlivých klientů a to je vlastně skvělé. Také se mi líbí, že aktivit se účastní všichni a to podle svých možností,” doplňuje Hanka.
Takovým příkladem je i vaření. Klienti si rozmyslí, co budou vařit. Pak se jde společně nakoupit. Hledají se recepty a sdílí se zkušenosti s daným receptem.
Poté nastává nejzásadnější část a to samotné vaření. Někdo krájí cibuli, někdo brambory, někdo zapíná troubu. Pro každého se nějaká práce najde.
„Je úžasné sledovat, jak se každý může zapojit. Také jsem si uvědomila, že není třeba pomáhat za každou cenu. Ba naopak pomoc správně zacílit a podporovat klienty v tom, co zvládnou sami,“ pokračuje Hanka. Centrum denních služeb je esence ligového motta, tedy že každý má svůj potenciál.
Hanku práce v Centru zaujala natolik, že by se práci s postiženými lidmi chtěla věnovat i po škole.
„Uvědomila jsem si, jak důležité je užívat si okamžiku. Často si neumíme vážit možností, které máme. A proto jsem moc ráda, že jsem byla na praxi právě tady“.
