V posledních letech stále slyšíme o chybějící koncepci „sociálního bydlení“ dostupného i osobám s nižšími příjmy, osamoceným seniorům či např. matkám samoživitelkám. Jak je to ale v našem státě s bezbariérovými byty, jaké jsou aktuálně možnosti a překážky?
Bezbariérově upravené obecní byty (byty zvláštního určení)
Povinnost obcí mít určitý počet „bezbariérových bytů“ nevyplývá bohužel z žádného právního předpisu. Každá obec tedy zřizuje tyto byty spíše na základě poptávky a svých finančních možností, v praxi však počet bytů samozřejmě nedostačuje.
Legislativně je tato problematika řešena pouze v případě, kdy obce čerpají finance pro novou výstavbu bytových domů s „byty pro příjmově vymezené osoby“ ze Státního fondu rozvoje bydlení. Zde musí být u domů s 10 a více byty nejméně 10 % bytů „upravitelných“. Ty jsou v podstatě totožné s byty zvláštního určení, rozdílem je pouze absence požadavku na madla na sociálním zařízení.
V oblasti bezbariérových obecních bytů převažují bohužel hlavně nevýhody. Člověk si ve většině případů nemůže sám vybrat lokalitu a standard bytu. V nabídce bývají většinou pouze menší byty od velikosti 1+1 do max. 3+1, větší byty jsou spíše unikátem. Pokud má tedy osoba se zdravotním postižením velkou rodinu, není bydlení komfortní. Větší nabídka bezbariérových bytů je logicky ve větších městech, čemuž se občas osoby se zdravotním postižením musí přizpůsobit (přestěhovat se), některé obce i přesto upřednostňují vlastní občany před občany jiných měst. Na přidělení bytu se opravdu dlouho čeká, v praxi i několik let.
Bohužel to, že se jedná o „byt zvláštního určení“, nemusí ze zkušenosti znamenat, že je zcela bezbariérový. Spousta takto označovaných bytů nesplňuje všechny podmínky dané vyhláškou č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
Nastěhuje-li se do bezbariérového bytu osoba se zdravotním postižením spolu s širší rodinou, byt je přesto přidělen přímo osobě hendikepované. Pokud tedy tato osoba zemře, musí ostatní členové domácnosti bytovou jednotku opustit.
Vlastní bezbariérový byt
Krize ve stavebnictví donutila změnit bytovou výstavbu. Kvůli snaze udržet co nejníže ceny se začaly stavět především malometrážní byty, aby si je rodiny mohly finančně dovolit. Poptávka je samozřejmě i po bytech větších, odrazující je však v praxi jejich cena.
Nová výstavba již musí splňovat bezbariérovost všech prostor, které jsou k dispozici všem majitelům jednotlivých bytových jednotek včetně vstupu. Developerská výstavba přímo bezbariérových bytů však není běžná. Pro investory to není hodnoceno jako výhodné.
Ideální je domluva s investorem na úpravách ještě během stavby, což se v praxi běžně dělá.
Vhodnější, větší a cenově dostupnější byty jsou spíše ve staré zástavbě, zde však bývá problém s bariérovým vlastním vstupem do bytového domu.
Obecně tedy bývá cenově výhodnější koupě staršího, většího bytu. Je to samozřejmě pracnější, protože je třeba hledat takový, který je bezbariérově přístupný i ve vstupu do domu a ve společných vnitřních prostorách. Na vlastní náklady (s možností využití příspěvku na úpravu koupelny a WC a rozšíření dveří) lze pak upravit samotnou dispozici bytu.
Osoba s invalidním důchodem však bohužel velice obtížně shání hypotéku, banky většinou neberou invalidní důchod jako stálý zdroj příjmu, a pokud osoba pracuje, banky přesto poukazují na riziko zhoršení zdravotního stavu a ztráty příjmu, proto bývá i příjem ze zaměstnání hodnocen spíše jako nestálý.
Lucie Marková, Kateřina Poláčková
