Být či nebýt v knihovnách?

Začínat slovy klasika se hodí hned ze dvou důvodů. Můžeme si totiž říct: Ano, v knihovnách rozhodně být. A díky projektu Bezbariérová knihovna můžeme jet a Hamleta si v knihovně vypůjčit sami.

Posláním knihoven zakotveným v Knihovním zákoně je poskytování rovného přístupu k informacím všem bez rozdílu. To je hlavní cíl projektu Bezbariérová knihovna. Jak už název napovídá, aktivity jsou zaměřené především na odstaňování bariér. Ať už se jedná o ty architektonické nebo ty vnitřní, v hlavách ostatních.

Na počátku stál nápad studentů Kabinetu informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Ten však přerostl hranice akademického prostředí.  Z projektu brzy vznikla Sekce služeb osobám se specifickými potřebami pod Svazem knihovníků.

„Osobně vnímám jako nejdůležitější, že se pomalu otevírá diskuze nad tématy bezbariérovosti knihoven, a to jak služeb, tak prostoru. Důležité je také setkávání s lidmi, kteří chtějí něco změnit, dovedou se podělit o své zkušenosti a názory a můžeme se jich zeptat, jaká by podle nich měla knihovna být, aby byla bezbariérová. A to jak s odborníky, tak se samotnými lidmi s postižením,“ řekla předsedkyně sekce Helena Selucká.

Aby se knihovna mohla pyšnit statusem bezbariérová, musí splňovat Standard Handicap Friendly, ke kterému v současnosti vzniká metodika. Ta ustanovuje jaké parametry jsou povinné, doporučené a nadstandartní – vzhledem k velikosti knihovny a tedy i počtu jejich čtenářů. Je logické, že hendikepovaný čtenář má trochu jiné požadavky na prostor knihovny než běžný návštěvník. „Standard se tak  zabývá knihovnou v řadě pohledů, z hlediska personálu, fondů a služeb, akcí, propagace a spolupráce, webu a technických i materiálních podmínek,“ vysvětlila Selucká.

Knihovny dnes již nejsou místem pouze pro půjčování knih, skýtají také možnost setkávání se při příležitosti různých výstav či přednášek. Z knihoven se tak v jistém smyslu stávají komunitní centra.  „Pokud se stále musím plahočit do čtvrtého patra, je to peklo nejen pro mne, ale i pro důchodce nebo matky s dětmi. S rozšiřováním služeb knihoven tak paradoxně roste hendikep,“ míní vozíčkář Daniel Rampáček. Tento problém se týká zejména knihoven v obcích či menších městech, kde jsou často umístěny v bariérových prostorách. „Lidé se mění a učí poměrně snadno, budovy hůře,“ doplnil Rampáček.

Ve městech jako je Brno nebo Olomouc je situace o mnoho lepší. Je to dáno také tím, že tyto města jsou univerzitní. Stále více hendikepovaných totiž studuje a tudíž je potřeba jim přizpůsobovat i knihovny. Standard Handicap Friendly však nemyslí jen na vozíčkáře. Dalšími skupinami jsou lidé ze sluchovým, zrakovým nebo mentálním postižením. Jestli se knihovna přidala do tohoto projektu poznáte podle speciálního loga. „Ideální je zapojit všechny knihovny, ale to je spíš sen. Důležité je opět, že se o problematice mluví na všech úrovních, tedy jak mezi řediteli, tak mezi knihovníky. Když budeme mít pro začátek sto knihoven, které to dělají dobře a ví, jak na to, budu moc ráda. Ty další stovky se budou přidávat,“ doufá Helena Selucká.

Brno je hendikepovaným čtenářům nakloněno. Téměř všechny knihovny nabízí držitelům průkazů ZTP/P registraci zdarma či s výraznou slevou. I z hlediska bezbariérovosti jsou na tom brněnské knihovny velmi dobře. Například Knihovna Jiřího Mahena, má kromě centrální, také osmnáct bezbariérových poboček.

Díky tomu také získala v březnu Knihovna Jiřího Mahena Cenu Mosty 2012 v kategorii veřejné instituce, která se v loňském roce nejvíc zasadila o bezbariérový přístup pro lidi s různými druhy hendikepu.

Ladislava Blažková