Léto je obdobím, kdy jezdíme rádi na výlety po blízkém okolí i do neznámých krajin. My, v rámci Centra denních služeb, jsme to měli zrovna tak. Za parných dnů jsme se jeli podívat do vzdálenější Lednice, která ale stála za to. Ale také jsme navštěvovali blízké krásy Brna. Jednou z nich byl Minoritský klášter a kostel, kde nám kolegyně Lenka domluvila prohlídku. A tak plni zvědavosti a nevěda, co nás tam čeká, jsme ligovým autem vyrazili do centra města. Slunce nás hladilo po tváři, když se mezi kolemjdoucími objevila naše dnešní průvodkyně, paní Jana. Milá dáma, malé postavy, za to s širokým úsměvem nás uvítala a pozvala dál do historických budov kláštera a kostela. Zde jsme měli možnost přičichnout k závanům minulosti, která se odehrávala mezi stěnami chodeb, jimiž jsme procházeli. Byl to neobyčejný zážitek. Paní Jana nám poutavě vyprávěla o jednotlivých částech budovy jako je například zachovalá kapitula s původním kamenným portálem. Na stěnách zůstaly dobové malby fresek, s historickými a náboženskými výjevy, paní Jana nám vysvětlovala význam jednotlivých postav, jejich umístění, barvy oblečení apod.

Velká část prohlídky probíhala v přilehlém kostele a unikátní loretě. Klienti si mohli poslechnout, jaké sochy světců se zde nacházejí, a podle kterých atributů je lze poznat i laickým okem. Významným místem je loreta, která se nachází vedle svatých schodů. Prakticky všude jsme se dostali bezbariérově, pouze do Lorety (Loreta je malý, zděný domeček, například uprostřed velkého chrámu, který má znázorňovat dům svaté rodiny) vedl schodek.

Na závěr naší prohlídky jsme se společně naobědvali formou pikniku. Kolegyně Lenka se postaralo o dobrý oběd z nedalekého bistra Bastardo. Ochutnali jsme mexické buritos. V klidu jsme si hověli na lavičkách rajské zahrady, když v tom se ozval náš klient Radek, že má problém. Nejprve mě napadlo, že by možná ocenil rychlý přesun na wc. Zakopaný pes byl ale jinde. Radek používá elektrický vozík, který sám ovládá bradou. Řízení vozíku je umístěno na kovové tyčce, kterou ovládá joystikem. Jenže tato tyčka únavou materiálu a častým užíváním doslova odpadla, a problém byl na světě. Radek zůstal na vozíku, který se nedal ovládat. Co teď? Jak Radkovi pomoci? Co pro něj v tuto chvíli můžeme udělat? Nejdříve jsme se pokusily ulomený železný kloub nějakým způsobem spojit, ale to byla marná snaha. Nebyly jsme schopny opravit upadlé rameno vozíku. Radek tedy volal svému opraváři, který benevolentním hlasem pronesl, že se asi večer staví a na vozík se koukne. To nás moc neuklidnilo…
Jak Radka dovézt domů?  Lámali jsme si s tím hlavu, když paní průvodkyně dovedla pana Petra, který se mimo jiné v klášteře stará o veškeré opravy technického rázu a měl také mnohem lepší vybavení pro opravu vozíku, než my s lepící páskou od paní Jany. Chvíli na tyčku hleděl a promýšlel vhodné řešení. Svařování nepřicházelo v úvahu, protože všude byly káblíky a to nejde dohromady. Po delším čase uvažování navrhl spojení železných tyček šrouby. Radek s nadšením souhlasil. I přes nervozitu, jak to dopadne, se usmíval a věřil, že to bude dobré. Pan Petr z kláštera byl takovým našim andělem strážným, který se objevil v pravou chvíli a pomohl nám ve svízelné situaci. Díky ochotě paní Jany a pana Petra z  Minoritského kláštera a kolegů z Ligy vozíčkářů se Radka podařilo šťastně dopravit až do jeho bydliště.

Mezi sponzory Centra denních služeb patří Nadace ČEZ a Nadace VINCI, které letos přispěli na činnost a aktivity CDS.

Představte si, že by se Radkovi něco podobného stalo na ulici, kde by s ním nikdo známý nebyl. Můžeme se jen domnívat, jak by situace dopadla. Našla by se dobrá duše, která by Radkovi uměla pomoci? Odvezli by ho hasiči? … těžko říct, my jsme rádi, že jsme byli v pravou chvíli na pravém místě a Ráďa se v pořádku dostal domů.