Vozíčkář Vratislav má za domem v Mikulčicích speciální rampu, díky které se dostává dovnitř a ven. Dveře k rampě ale ve čtvrtek v noci 24. 6. poničilo tornádo. On tak byl do doby, než se je podařilo opravit, uvězněn doma. Liga vozíčkářů se ve spolupráci s Kontem Bariéry snaží, aby byla v podobných situacích rychle nabídnuta pomocná ruka i lidem s postižením. A to nejen v oblastech zasažených živelnými pohromami.

Méně igelitu, ale více únavy

„Ubylo modrého igelitu a přibylo střech. Už to vypadá lépe,“ komentuje vedoucí Sociální rehabilitace Michaela Hrubá pohled na horizont při příjezdu do oblasti zasažené tornádem. Má s čím srovnávat. Pátrat po lidech, kteří kromě jiného potřebují také odbornou pomoc se zvládáním fyzického hendikepu, vyjela z brněnské Ligy Vozíčkářů do postižených vesnic již potřetí. „Při pohledu na trosky domů, pahýly stromů a obrovitou skládku jen části odklizených následků tornáda u Hrušek mi běhal mráz po zádech. Všude byli ještě policisté a vojáci,“ popisuje dojmy z první návštěvy a ukazuje prázdná místa, kde ještě nedávno stály dnes již zdemolované domy.

Střecha stále chybí na kostele i Úřadě městyse Moravská Nová Ves. Při sociální terénní práci Michaele již několikrát poradila učitelka Mirka Jančálková a matrikářka Zuzana Jandáková, která s kolegy tzv. 24/7 a téměř již 2 měsíce pracuje v kancelářích, kde jsou otvory po vybitých oknech zakryty jen tmavou plachtou. „Pořád se na něco čeká, nic se neví, chybí řemeslníci, teď to teprve na všechny začíná naplno doléhat,“ popisuje Jandáková nejen fyzickou, ale především velkou psychickou únavu lidí.

Tyč v zemi místo domu

Paní Irena z vesnice Hrušky je po operaci, ale už chodí o berlích. Spojit se s ní nebylo lehké. Když jí vedoucí Sociální rehabilitace Michaela Hrubá přijela nabídnout odbornou pomoc Ligy vozíčkářů a Konta Bariéry, našla na její adrese jen hromadu suti. Dům musel být po řádění tornáda zdemolován. Ze země ale trčela tyč a na ní byl papír s telefonním číslem. A tak sociální pracovnice zjistily, že momentálně bydlí u matky v Rohatci a nejvíce postrádá auto, kontejner na uskladnění věcí a především projektanta, který by jí navrhl nový dům.

Zachráněný králík, boty a oleandry

Chvíli poté, co Zuzana Jandáková přivítá Michaelu s kolegyní, ocitne se celý Úřad Moravské Nové Vsi v příšeří. „Snad jsem to měla uložené,“ dívá se matrikářka unaveně na černý monitor počítače. Výpadky elektřiny jí ztěžují práci zhruba pětkrát denně. „Tahle rodina měla štěstí, bydlí na druhém konci,“ odpovídá na dotaz po další domácnosti s hendikepovaným členem Jandáková a svěřuje se, že její dům bohužel tornádu v cestě stál. Stihla zachránit oleandry a její dcera králíka a nové boty. Protože se neustále věnuje ostatním, nestíhá řešit vlastní bydlení.

Střecha nad hlavou chybí také rodině v Mikulčicích, která se stará o 11letého Matěje s poruchou autistického spektra na vozíku. Nejvíce potřebují auto se speciální sedačkou pro syna a také pomoc speciálního pedagoga. „Jsme rádi, že nám to tu nespadlo na hlavu celé,“ řekla Michaele smířeně Matějova maminka. O změně žebříčku hodnot u místních se zmiňuje i matrikářka.

„Všichni bychom už potřebovali nějaké odreagování, nějakou radost,“ svěřila se Jandáková při loučení. Její dcera si myslí, že by si ke králíkovi měli pořídit ještě psa. Jenže kdo ví, kdy budou mít střechu, natož plot, aby jim neutekl pes?!