Potápění v Egyptě

16.7.2015

Vodní živly a léto neodmyslitelně patří k sobě. Jen málokdo prázdninový čas nevyužije pobytem u vody, ať jsou to rybníky, řeky, jezera a pro ty náročnější mořské hlubiny. A právě přístrojovému potápění vozíčkářů se budeme věnovat v následujících řádcích.
108_potápění (2)

Přístrojové  potápění není vůbec triviálním sportovním odvětvím, zvláště pak pro vozíčkáře. Jeho zvládnutí limituje řada podmínek, ale svým aktivním účastníkům přináší celou řadu pozitiv. Vedle aktivního využití volného času je to pohyb ve vodním prostředí se všemi jeho kladnými vlivy na organismus, vztah k přírodě, ale též rozvoj vůle, sebekontroly, odpovědnosti a týmové spolupráce. Společně s profesionály z občanského sdružení RESTART, kteří patří mezi průkopníky potápění zdravotně postižených v naší zemi, si nejdříve v pravidelných trénincích oddílu potápění SKV Praha každý čtvrtek v bazénu Slavie Praha osvojíte nezbytné návyky a dovednosti pod hladinou. Odměnou za zvládnutí techniky i překonání vlastních obav pak jsou ponory ve volné vodě českých lomů, i pravidelné každoroční výjezdy na ostrov Elba, či potápění v mořských hlubinách Rudého moře. A právě do Egypta se nyní prostřednictvím Martiny Vejvodové vypravíme.

OPřípravy
V polovině května část naší potápěčské party vyrazila za poznáním podvodního světa s bohatým podmořským životem do Egypta. Z potápěčského oddílu SKV Praha nakonec vyrazili kvadruplegici Pavlína a Martin, Jana (jednostranná amputace DK) a Martina (spinální svalová atrofie). Každý měl s sebou svého asistenta, bez kterého by se nikdo z nás na podobném výletě neobešel. Martin měl Lukáše „Uzlíčka“, profesionálního asistenta věnujícího se freedivingu, jenž s ním absolvoval již několikátý podobný pobyt. Martina doprovázel nejen na suchu, ale i pod vodou, kde se všem potápěčům zničehonic zjevoval a jukal na nás jen na nádech. Pavlína měla dvě asistentky, zdravotní sestřičku Kláru a svou neteř Adélku. Martina byla v tandemu se svým partnerem Vaškem, který ji na potápěčských (i životních) cestách provází již sedmým rokem. Jana vzala svou dceru Martinu, výkonnou potápěčku. Pochopitelně lidé, bez kterých by se kurz neobešel. Jádro občanského sdružení Restart, jmenovitě Ilona, Pavel a Petr, kteří se potápění s vozíčkáři věnují již více než 15 let. 

Stálé téma: vozíčkáři a letiště?!?
Na letišti Václava Havla nastaly klasické peripetie. Dle mých zkušeností provází leteckou přepravu vozíčkářů vždy problém. Personál u odbavení neupozorní české spolucestující, že vozíčkáři „nepředbíhají“ ve frontě, ale musí nastoupit do letadla jako první. Nepochopitelná logistika českých dopravců – umístit vozíčkáře na sedadlo co nejdále od vchodu, aby si cestu úzkou uličkou na „rudliku“ užili (pro srovnání, při cestách zpět odkudkoliv ze zahraničí vždy sedíme vpředu nejblíže ke dveřím). Také si vyslechnete několikrát otázku: „Opravdu nemůžete ani trochu chodit?“. Udivuje mě, že se tyto postupy během desítky let vůbec nemění, jakoby letiště v Ruzyni zaspalo dobu. Ale nebudeme si kazit náladu.
V naší cílové destinaci resortu Marsa Shagra, vzdáleného od mezinárodního letiště v Marsa Alam cca 30 minut jízdy mikrobusem, nás čekalo průzračné moře, sluncem zalitá pláž a docela silný vítr. Po vydatné snídani si někteří šli odpočinout po celonoční cestě, někteří již nedočkavě nasadili alespoň šnorchlovací výbavu (já s Vaškem) a šup do vody! Po několika tempech nás moře přivítalo opravdu stylově. Zahlédli jsme 60cm žraloka černoploutvého, jak odplouvá od útesu do moře.


108_potápění (4)
Maraton neomezeného potápění
Po odpočinkové neděli zahajujeme 5denní nepřetržité potápění. Hezky svižně! Náš harmonogram je následující: od 6 do ½ 9 – 1. ponor, snídaně, 10 až 12 – 2. ponor, oběd, 15 až 17 – 3. ponor, večeře. Mezitím a poté volná zábava / odpočinek / spánek.
Vzhledem ke kondici a kapacitám našich divemasterů dělá každý z nás 2 ponory denně a pravidelně se střídáme. Jak postupně zjišťujeme, každý čas má své plus a mínus. Brzké ranní vstávání je odměněno naprosto čistou vodou přílivu a zároveň dopřálo sluncem osvětlené korálové útesy. Odpolední ponor má výhodu velmi teplé vody, nevýhodou je slunce klonící se k západu, které není ideální pro podvodní fotoamatéry. Nadšeně se noříme do podmořského světa a obměňujeme severní a jižní korálové útesy. Je zde nespočet plujících pestrobarevných rybek, naježených perutýnů, murén různých barev a velikostí, roztomilých ježíků, skvěle maskovaných krokodýlích ryb. Když se poštěstí, vykouknou na vás i legrační klauni očkatí (rybička Nemo ze známého animáku) bydlící mezi chapadly žahavých sasanek. Často zahlédnete i ladně plachtící trnuchy modroskvrnné (druh rejnoka).
V úterý polovina party vyrazila na noční ponor od 7 večer, kdy je už černá tma. Vybaveni podvodními baterkami, zanořili jsme se pozorovat noční život pod hladinou. Barvy jsou po nasvícení ostřejší, dravci vylézají, ostatní ryby a tvorové spí v roztodivných skulinkách korálů, obrovská muréna jávská nám ukazuje celou svou krásu, perutýni ožívají, ježíci spinkají. Objevujeme krásného obřího barevného mlže, někdo zahlédl vzácného velkého rudého mlže – španělskou tanečnici, jež oplývá krásnou „sukénkou“ asociující typický oděv pro flamenco.
108_potápění (3)Nakari a želvy
V polovině týdne vyrážíme na celodenní výlet do jiné potápěčské lokality, cca 70 km vzdáleného Nakari. Zde absolvujeme dopolední ponor severního útesu a po výborném obědě, i nezbytném odpočinku, se vydáváme na jižní stranu. K velké radosti všech zde objevujeme mořské želvy karety. Naši šnorchlující asistenti, kteří náš ponor doprovázejí na hladině, mají to štěstí, že jedna z želv plave přímo s nimi těsně pod hladinou. Nakari společně hodnotíme jako příjemné zpestření!
Poslední potápěcí den zavítají želvy i na náš housereef. Užíváme si podvodní „mazlení“s karetami a plnými doušky ukládáme fascinující svět korálových útesů do své mysli. Je čas se pomalu s Rudým mořem loučit. Někteří z nás si ještě připlácí sobotní ponor. Obří muréna se nám vystavuje hned na začátku ponoru a při cestě zpět potkáváme „obřího kapra“ Napoleona v tandemu s tuňákem. Zbytek víkendu si užíváme vyhříváním na slunci, abychom nachytali trochu bronzu. Při posledním šnorchlování mají Jana s Martinou a Lukášem zážitek v podobě metr a půl velkého bělocípého žraloka, který vyplul z jeskyňky přímo pod nimi.

Po týdnu úžasných zážitků nezbývá, než poděkovat všem asistentům za jejich „ruce, nohy, energii a podporu“. Velké díky patří i celému servisnímu i sponzorskému týmu, který nám umožnil strávit krásné dny pod hladinou. Doufám, že se i s dalšími zájemci o potápění potkáme na trénincích SKV, či třeba na Elbě.

Text: Martina Vejvodová (editorsky upravila Alex. M. Videmannová)
Foto: autorka, Martina Novotná, Pavlína Kalivodová

(alex)

Share

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*

CAPTCHA


*