Liga vozíčkářů si v prosinci nadělila do rehabilitační tělocvičny handbike trenažér včetně tabletu s aplikací ROUVY, kde je nespočet různorodých tras. Do Brna jej dovezl vedoucí technického úseku Cesty za snem, Pavel Šprynar a Tomáš Pchálek, zakladatel a jednatel Cesty za snem osobně.

Když Pavel energicky vyskočil z dodávky, málokdo by očekával, že se vzápětí posadí na vozík a Tomáš bude shánět na přenos trenažéru pomocníka. O trasách k trenažéru, ale i Pavlově divoké cestě do Cesty za snem a množství sportů, které teď coby vozíčkář dělá nebo vyzkoušel, se dočtete na následujících řádcích.

Které trasy a terény mají zákazníci na trenažérech v aplikaci ROUVY nejraději?

To je velice různorodé. Hodně se jezdí třeba trasa Ladronka v Praze. Ale i další z našich tras určené pro handbike. Převládají rovinaté trasy v rozmezí 5–10 km.

Máš ty osobně nějakou oblíbenou trasu?

Poslední dobou ROUVY přidává velké množství tras a já rád objevuju nová místa. Hodně mě baví města, ale i opravdu vzdálená místa, jako je třeba Vietnam, Jihoafrická republika, Čína, Jižní Amerika… Mám jednu trasu, na které si jednou za čas porovnávám výkonost: Cow Creek – USA Oregon 28 km.

Jak chceš „vyrobit“ trasu Brnem, která, jak jsme zjistili při testu, chybí?!?

Trasa se nejdříve musí reálně natočit. Natáčíme na kole, handbiku, nebo v autě. Současně se musí vytvořit GPX záznam. Video a GPX se v editoru tras upraví a spáruje. Poté se nahrají do aplikace, kde na nich mohou jezdit další uživatelé. Cesta za snem sice žádnou trasu v okolí zatím opravdu nevytvořila a určitě to napravíme. Ostatní uživatelé ale v Brně a okolí jezdí, takže si na Lize můžete zatím najít jejich trasy na mapě. Nebo si je samozřejmě natočit i sami.

Na začátku pandemie Cesta za snem zdarma rozpůjčovala trenažéry cca na tři měsíce. Jak vás taková akce napadla?

Když byl první lockdown, nebylo možné pořádat žádné akce, navštěvovat posilovny, byly omezené i rehabilitace. Pro lidi s poškozenou míchou je ale pohyb hodně důležitý, a to jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Rozhodnutí poskytnout naše trenažéry k budování kondice byla jasná volba.

Hádám správně, že jste po takové akci měli zvýšené množství objednávek?

Jo, některé se nám už nevrátily:)

Na jakou vaši akci bys rád pozval?

Na všechny. Každá má své kouzlo! Zajímavá sportovní akce Cesty je MONETA CZECH TOUR. Náš letošní projekt, se kterým ale počítáme i na příští rok. V ROUVY nám připravili 4,5 km dlouhý okruh v Oboře Hvězda. Týmy jedou souběžně na dvou handbike trenažérech po dobu 1 hod. Nejde ale jen o sportovní výkony. Startovné z akce je použito na výrobu těchto rehabilitačních strojů, které pak věnujeme do domovů důchodců nebo pečovatelských domů. Letos jsme jich předali šest.

Jsi očividně cyklista tělem i duší, když sis i po těžkém úrazu na kole už v nemocnici naplánoval účast na handy-cyklo maratonu…

Nikdy jsem se za velkého cyklistu nepovažoval. Ze všeho nejvíc mě dřív bavilo chodit po horách. To už ale bohužel nejde. V roce úrazu 2015 jsem sice jel svůj nejdelší cyklistický závod bez zajištění Loudání, což bylo asi 750 km a přes 18 000 nastoupaných metrů, ale jinak mě bavily přírodní víceboje dvojic, kde byly různé disciplíny jako běh, lezení, orienťák, lodě, kolo a další. Jezdil jsem také MTBO (pozn. red. orientační závod na horském kole), lyžoval a objevil kouzlo skialpinismu.

Ani po druhém úrazu právě na zmíněném handy-cyklo maratonu jsi neuvažoval nad tím, že kolo/handbike už budeš raději obcházet obloukem? Co tě teď tedy na handbiku tak drží?

Ne, nikdy mě nenapadlo kolo úplně opustit. Handbike jsem poprvé vyzkoušel v Rehabilitačním ústavu Kladruby a po návratu mi jeden zapůjčili Černí koně z. s. Bylo to tedy první sportovní náčiní po nehodě, které jsem si pořídil. A znamená pro mě svobodu, radost z pohybu, společný čas s přáteli, možnost cestovat, poznávat nová místa… I když oproti klasickému kolu je to mnohem větší dřina. Na Říp už na handbiku znovu nepojedu!

Kdes našel sílu v těžkých životních momentech, které tě potkaly, co je tvým „motorem“?

Jsem životní optimista. Mám rád černý humor a věřím, že je vždy nějaké cesta. Koukám dopředu, sním, plánuji, těším se. A raduju se z maličkostí. Velký podíl na překonání všech problémů má moje rodina a kamarádi, kteří mi nabídli pomocnou ruku a podporu bez litování.

Jak ses seznámil s Tomášem Pchálkem a Heřmanem Volfem aneb poznal „šéfy“ a začal pracovat v Cestě za snem?

Poprvé jsem s nimi mluvil po té nešťastné nehodě na maratonu. Přišli mě navštívit do nemocnice. A Héřa mi tenkrát řekl: „Nemusel ses takhle rozbít, aby ses se mnou seznámil!“. Při jedné z dalších návštěv mi pak ukazoval, jak jezdí na vozíku s pomocí běžeckých holí. Vymysleli jsme závod 24h pro dvojice vozík – brusle na Václavském náměstí. A tady někde jsou začátky naší spolupráce. Více jsem je oba poznal na zážitkáči, který zrovna pořádali a já na něj vlastně z nemocnice utekl:) Projekty Cesty za snem pozitivně ovlivňují spousty životů a mě osobně vnitřně naplňují a rozvíjí. Je to práce, co má smysl. A to mě baví.

Tip: Dokažte, že je vaše předsevzetí ‚více se v novém roce hýbat‘ opravdové – dojděte si zaposilovat do tělocvičny Ligy vozíčkářů nejen na nový handbike trenažér! Rozpis tréninků si naplánujete s Tomášem Pětníkem na tel. 723 856 573 nebo e-mailu recepce@ligavozic.cz.