Nadcházející léto zve k výletům a objevování nových míst. Je-li vašim společníkem na cestách také vozík, vyplatí se vědět, zda se bez problémů dostanete, kam potřebujete. Takové informace poskytují čím dál častěji brožury jednotlivých měst s podtituly „bez bariér“ či „bez překážek“. Než se ale tyto sešitky dostanou ke konečným uživatelům, vede k nim poměrně dlouhá cesta.

Samotný nápad, schvalování finančního rozpočtu, způsob mapování, design tiskoviny… I když je proces mapování města či oblasti náročný a zdaleka nemá tak širokou cílovou skupinu jako jsou běžní turisté, sahají k němu městské instituce čím dál častěji. Většina měst k tomuto procesu přistupuje zodpovědně. Neobejde se to však bez problémů. Jelikož neexistovala jednotná metodika, informace o přístupnosti vznikaly v každém městě jinak. Zpracováním i kvalitou se tak mnohdy velmi lišily. „Ministerstvo pro místní rozvoj převzalo nad tímto projektem záštitu s cílem zejména sjednotit postup zpracování,“ uvedla Kateřina Poláčková z Ligy vozíčkářů. O společnou metodiku se postarala Pražská organizace vozíčkářů. Piktogramy, které znázorňují jednotlivé objekty, jsou lehce pochopitelné a navíc mají jasné parametry, které musí bezbariérové místo splňovat. Autoři metodiky navíc využili barev k odlišení stupňů přístupnosti. Zeleně je označen objekt přístupný, žlutě místo přístupné vozíčkářům jen částečně. Červená pak varuje před místy, která jsou vozíčkářům zapovězena. Toto barevné rozčlenění značně ulehčuje orientaci v příručce. Hned víte, zda je vámi hledaný objekt bezbariérový či naopak. Samozřejmostí jsou také podkategorie, takže všechny kavárny či veřejné instituce jsou přehledně za sebou.

Metodika Pražské organizace vozíčkářů se zaměřila na mapování bezbariérovosti ve městech. Důležité je ale také vědět, jaká je situace mimo města. To mapuje Klub českých turistů díky projektu Turistika pro všechny. Už od roku 1998 se pracuje na značení turistických cest pro vozíčkáře. O jednotlivých trasách (například v brněnském Mariánském údolí, v Chlumu u Třeboně v osadě Lutová nebo v Plzni jsme na stránkách Vozíčkáře už informovali). Na webu této organizace www.kct.cz jsou tři vytyčené bezbariérové trasy detailně popsány.

Mapuji i já

Mapování se kromě odborníků mohou věnovat také lidé, kterých se situace bezprostředně týká, tedy sami hendikepovaní. Zářným příkladem takové aktivity je Vozejkmap – mobilní aplikace pro chytré telefony a zároveň i webová stránka, kde jsou v současnosti už téměř tři tisícovky záznamů. Tento projekt rozjela před půl rokem Česká asociace paraplegiků a co je důležitější, úspěšně jej uvedla do života. Jedná se totiž o databázi bezbariérových míst, která je tvořena průběžně a do jisté míry komunitním způsobem. Každý se může zapojit a rozšířit tím počet zmapovaných míst. Je ale pravdou, že informace zveřejněné na Vozejkmapu jsou odvislé od osobního názoru jednotlivého přispěvatele. I když jsou data kontrolována administrátorem, úplnou objektivitu nelze zaručit. Naopak u míst zmapovaných profesionály je relevance informací jistotou. Proto se nedá jednoznačně říct, který způsob je lepší. Jako nejrozumnější se zdá kombinace obou aktivit, jež společně vedou ke stejnému cíli, tedy k tomu, aby lidi na cestách nepřekvapovaly nepříjemné překážky. Alespoň ne ty fyzické.

V dnešní době se větší i menší města snaží hendikepovaným návštěvníkům otevřít. V každém informačním centru by pracovníci měli být schopni správně nasměrovat i hendikepovaného turistu. Například v Plzni vyšla publikace Kam bez bariér – Plzeňsko. Pozadu nezůstalo ani hlavní město. „V loňském roce jsme pořádali několik zcela bezbariérových vlastivědných vycházek Prahou za poznáním,“ uvedl Petr Slepička z Pražské informační služby.

Mapováním bezbariérovosti jdou města svým způsobem s kůží na trh. Celkem snadno se totiž může ukázat, že jsou vozíčkářům nepřístupná. Brožury se samými červenými značkami jsou sice uceleným, zato smutným čtením. To už se pak prostě nejde tvářit, že tady jsou vozíčkáři vítáni.

Kde je hledat?

Většina příruček je k dispozici ke stáhnutí na internetu nebo zdarma v městských informačních centrech. Stačí si je vyzvednout. Některá centra dokonce tištěné verze na požádání rozesílají. Například v Praze, Českých Budějovicích, v Brně, Olomouci, Třinci či v Karlových Varech. S bezbariérovou mapou můžete procestovat i České Švýcarsko, Šumavu nebo Jizerské hory. Jak ale sehnat kompletní seznam, která města takto zmapovaná jsou? Je nutné se dopředu pídit a pátrat na vlastní pěst?

Bohužel ano. Druhým výrazným problémem mapování je, že autoři často zapomínají na propagaci, že nevytváří společné projekty a jednotlivé mapy maloměst zapadají v informační záplavě. Na portálu www.mujvozik.cz může návštěvník pokus o sjednocení najít, ale že je aktualizovaný a kompletní netvrdí ani sami autoři vytvořené mapy. Inspirací pro cesty však být může: server jako města disponující bezbariérovou mapou uvádí kromě zmiňovaných i Litoměřice, Ústí nad Labem, Náchod, Pardubice, Český Krumlov, Třeboň, Nový Jičín, Rožnov pod Radhoštěm a Hodonín.

Roztříštěnost jednotlivých projektů a nesourodost postupů mapování je možná příčinou toho, že především mladí, jak ukázala naše anketa, bezbariérové mapy a příručky nevyužívají. „Faktem je, že nějaký atlas přístupnosti pro mě větší význam nemá. Důležitější je připojení na internet a informace, které získám na síti. Ale uznávám, že pro někoho může taková příručka znamenat zásadní pomoc při orientaci ve městě,“ uvažuje vozíčkář Vít Šašek.

Právě zjednodušení a pomoc jsou hlavním cílem společné metodiky mapování bezbariérovosti. S novými pravidly však přichází i otázka: co dělat s již vzniklými knihami a brožurami? Jak naložit s penězi, které už byly do podobných projektů investovány? Na tento dotaz neznají odpověď ani odborníci a pátrají, jestli je možné již provedené mapování sjednotit.

Nezbývá než podobnou diskuzi podporovat a vysvětlovat radnicím, že je dobré vědět, která místa ve městě jsou přístupná všem a která jsou hendikepovaným občanům a turistům zapovězená. I když můžou být zprvu tyto mapy plné červených, a tudíž nepřístupných míst, může být tento varovný signál impulzem k tomu, aby se na stejných stránkách zazelenalo.

Ladislava Blažková