sexasistence-660x330Sexuální asistence se stala horkým tématem v médiích i v diskuzích mezi hendikepovanými i v široké veřejnosti. Tuto listopadovou lavinu odstartovala mezinárodní konference o sexuální a intimní asistenci, kterou v Praze uspořádala organizace Rozkoš bez rizika. Na ní totiž kromě odborných příspěvků, zkušeností sociálních pracovníků i rodičů či přednášek zahraničních sexuálních asistentů zazněla přelomová informace: od ledna začíná v Česku působit pětice sexuálních asistentek.

Tato skutečnost nenechala klidným téměř nikoho, kdo se o problematiku sexuality hendikepovaných zajímá. Stát v roli největšího pasáka? Legalizace prostituce? Příspěvky na sex pro zdravotně postižené? Padaly podobné nesmyslné otázky i názory. V té smršti však byly opomenuty některé důležité souvislosti.

Rád bych se podíval na témata konference i na samotnou sexuální asistenci poněkud střízlivějším pohledem a vysvětlil mnohá nedorozumění a špatné interpretace, které tato mediální turbulence způsobila.

[box type=”info” align=”alignright” width=”300″ ]Všechny informace o vyvíjených aktivitách Rozkoše bez rizika včetně programu konference naleznete na webových stránkách www.sexualniasistence.org[/box]

 

 

Sexuální asistence není pro všechny

Aktivity lidí, kteří v Česku prosazují vznik sexuální či intimní asistence, vycházejí z předpokladu, že všichni lidé na světě jsou lidé sexuální. Každému z nás je dáno sexuální prožívání, aniž bychom si jej volili. Patří ke spokojenému životu, a pokud člověk s hendikepem projeví zájem sexuální život naplnit, a nemá možnosti realizace, je třeba pomoci. Už zde však vidím nepochopení rozdílu slov sex a sexualita. Umožnění vlastního pohlavního styku není jedinou či hlavní metou. Cílem sexuální asistence je umožnit prožití svojí sexuality jako žena či muž. Sem patří spousta věcí, které zdraví lidé žijí samozřejmě, ani o nich neuvažují. Může to být kromě jiného pravidelný styk s osobami opačného pohlaví, sebeuspokojování, opatření erotických pomůcek, oblékání, které zdůrazňuje sexualitu (jsem žena, jsem muž) atd. Je třeba upozorňovat na to, že sexuální asistence může mít právě proto mnoho podob a týká se především osob s těžkým zdravotním postižením, které chtějí pomoc při prožívání sexuálního života. Spousta hendikepovaných udržuje partnerské vztahy, naplňuje různě svůj sexuální život. To nejsou a nebudou klienti sexuální či intimní asistence. Na druhou stranu existuje mnoho lidí se zdravotním omezením, těžkým fyzickým či mentálním, kteří tuto službu potřebují.

 

Ujasnit si pojmy

Za velmi důležitou považuji orientaci v názvosloví. Je trochu složitější, protože jeho sjednocení je v České republice teprve ve stadiu zrodu. Zatím se používají pojmy sexuální asistence i intimní asistence. Obě sousloví mají svá pro i proti. Čas ukáže, které se v praxi začne používat běžně. Co lze rozlišit již na začátku, je asistence aktivní a pasivní. Pasivní asistencí se rozumí všechno, co se týká komunikace, výchovy a pomoci s prožíváním sexuálního života. Tato forma však nepřipouští fyzický kontakt s klientem. Pasivní sexuální asistence, jak vyplynulo na workshopech, z diskuzí, i na konferenci, se již v mnoha zařízeních a organizacích pečujících o zdravotně postižené osoby dávno uskutečňuje. Jen se o tom nemluví na veřejnosti. Situace je však nevyrovnaná a neexistuje standard vydaný státní správou pro zřizovatele těchto aktivit. Jsou zařízení, kde mají jasně a velmi otevřeně zpracovanou práci se sexualitou klientů. Zaměstnanci podepisují závazné kodexy, v institucích působí vyškolení specialisté (POZOR! Jedná se o pasivní sexuální asistenci. Stát se nepodílí na aktivní formě, takže výkřiky v diskuzích na sociálních sítích o tom, že ze státu se stává největší pasák, jsou naprosto liché). Jsou však i zařízení, kde je sexualita klientů nadále tabu a kde klient nemá možnost se v běžném životě potkávat s osobami opačného pohlaví.

Oproti tomu sexuální asistence aktivní se posouvá mnohem dále a připouští fyzický kontakt. Znovu musím zdůraznit, že přímý pohlavní styk nemusí být tím hlavním cílem. Může se jednat o společnou nahotu, vzájemné dotýkání, pomoc s masturbací, masáže, fyzickou pomoc při pohlavním styku u osob, které se bez ní neobejdou, až samozřejmě po přímý pohlavní styk. Vše záleží na nastavení hranic jednotlivých asistentů. Mohu uvést příklad z workshopu, který lektorsky vedli sexuální asistenti ze švýcarské organizace InSeBe. Ta v této zemi provozuje sexuální asistenci a vychovává další sexuální asistenty. Oba lektoři byli aktivními asistenty, ale oba měli hranice nastaveny jinak. Erik nepřipouštěl během své kariéry pohlavní styk, Eva má hranice posunuty dále, pohlavní styk s klientem připouští.

 

Cesta ČR k sexuální asistenci

Tito lektoři nepocházejí ze sexbyznysu, nerekrutovali se z řad prostitutek a prostitutů. Mají svá civilní povolání, mají rodiny a této oblasti se věnují mimo svoji hlavní profesi. Musí projít poměrně dlouhým a náročným kurzem, do kterého musí investovat nemalé finanční prostředky. V České republice se však sexuální asistence začala etablovat jinak. Tohoto úkolu se neujala žádná instituce pracující se zdravotně postiženými, ale Rozkoš bez rizika, což je nezisková organizace, která se stará o pracovnice v sexbyznysu. A vzala to od podlahy.

Napsala projekt Právo na sex, jenž byl podpořen z Programu švýcarsko-české spolupráce. Díky tomu se uskutečnila nejen zmíněná konference, ale i jeden workshop s lektory z organizace InSeBe ze Švýcarska a jeden se sexuální pedagožkou Catherin Diserensovou, také ze Švýcarska. Těchto seminářů se zúčastnili lidé ze sociálních služeb, zdravotníci, pečující osoby i pracovnice ze sexbyznysu. Zájemců bylo dost, takže se vybíralo na základě dotazníku. Probírala se témata jako fyziologie sexuálního prožívání, omezení, která mohou mít lidé s určitým zdravotním postižením, lektoři se snažili přivést účastníky k přemýšlení o nastavení hranic svojí sexuality, probíraly se právní aspekty, komunikace s klientem, rodinou, s dalšími pečujícími osobami a mnoho dalšího.

Hned při prvním workshopu vykrystalizovala skupina 5 pracovnic v sexbyznysu, které měly zájem se dozvědět více o problematice zdravotně postižených a od začátku neměly problém s tím, že by zdravotně postižené přijímaly jako klienty. Tyto dámy byly pozvány na další vzdělávací akce a na konferenci o sexuální a intimní asistenci bylo oficiálně oznámeno Rozkoší bez rizika, že se v České republice proškolilo prvních 5 sexuálních asistentek.

 

Je to prostituce?

Prostituce v naší republice není ani povolená, ani se trestně nestíhá. To už tak u nás chodí. Stát už dávno od sexbyznysu daně vybírá, i když oklikou. Vystavuje živnostenské listy na masáže, osobní služby apod. Ženy v sexbyznysu pracují a některé i přijímaly či stále přijímají osoby se zdravotním postižením, přestože neabsolvovaly žádné kurzy. Proč to tedy měnit? Jsou zde dva důvody. Jeden představují klienti z řad zdravotně postižených, kteří tyto služby budou využívat. Pak je daleko lepší, aby navštívili dámu, která je seznámena s jejich omezeními, se zdravotními komplikacemi, které mohou u klienta nastat, a se všemi těmito okolnostmi dopředu počítá. Nevzniknou pak ponižující situace, kdy je člověk kvůli zdravotnímu hendikepu odmítnut. Druhý důvod je stěžejní: mnozí lidé s těžšími formami hendikepu potřebují mnohem víc než jen ochotnou prostitutku. Potřebují svou sexualitu objevit, poznat své tělo, své možnosti, a tak i sebe sama.

Je však třeba podotknout, že proškolené sexuální asistentky nemají žádné státem akreditované vzdělání. Je to školení, které zorganizovala Rozkoš bez rizika, dle svého uvážení, dle svých osnov. Nevznikla nová profese. Pracovnice ze sexbyznysu byly proškoleny v tom, jaké aspekty může mít jejich práce se zdravotně postiženými osobami. Toť vše. Přesto si myslím, že takové školení má svůj význam. Dámy, které workshopy absolvovaly, Rozkoš bez rizika vybrala a zařadila do kurzů, protože je zná osobně. Ví, jakým vzděláním prošly, a tudíž mohou dát dobrozdání, že je možné se na ně obracet bez rizika (pokud vůbec lze v této oblasti riziko vymazat na nulovou úroveň). Proškolené sexuální asistentky navíc podepsaly kodex, který jim pomohla vypracovat Rozkoš bez rizika. Tím dávají najevo, že chtějí zachovat vysoký standard své poskytované služby.

 

Platí klient

Další informace, která na konferenci zazněla, byla z mého pohledu zavádějící a zkomplikovala pochopení problematiky v očích veřejnosti. Hodina sexuální asistence bude stát 1200 Kč. Tato částka nebyla stanovena žádnou institucí, dohodlo se na ní 5 sexuálních asistentek. Je to jejich pohled na cenu práce, jejich interní dohoda. Ovšem jak to bude ve skutečnosti, ukážou čas a praxe.

K tématu financí ještě jedna poznámka. Na některých setkáních s touto tematikou, které pořádala Liga vozíčkářů, zazněl požadavek, aby se na hrazení sexuální asistence podílel stát. My si myslíme, že to není dobrá myšlenka. Pasivní intimní asistence vyplývá přirozeně z komplexní péče o zdravotně postižené. Konzultace, vzdělávací aktivity pro zdravotně postižené, vzdělávání pracovníků v přímé péči, komunikace o sexualitě s klienty, s pečujícími osobami apod., to vše je zahrnuto ve stávajícím financování sociální péče. Tam je třeba jen přidat otevřenost. Aktivní sexuální asistence musí být hrazena klientem.

 

Předat kontakt?

Zajímavým vystoupením na konferenci přispěl do diskuze o sexuální asistenci Michal Šmíd, právník z ministerstva vnitra (pozor, jedná se jen o právní názor, ne závazný výklad zákona). V souvislosti se sexuální asistencí se totiž řeší problém trestného činu kuplířství, který znemožňuje přímé doporučování sexuálních asistentek. Vysvětlím na příkladu z Intimní poradny Ligy vozíčkářů. Při kontaktu s klientem můžeme sdělit informaci, že taková služba existuje. Můžeme podrobně popsat možnosti služby, ale nesmíme předat kontakt na jednotlivé sexuální asistentky. Tím bychom se dostali již za hranici zákona. Avšak právních důsledků bychom se nemuseli podle právníka Šmída obávat, pokud například na webových stránkách zveřejníme seznam všech proškolených sexuálních asistentek nebo odkaz na jejich webové stránky. Tento právní názor vychází z existence spousty erotických webových serverů, kde jsou uváděny přímé kontaktní údaje pracovnic v sexbyznysu, bez jakýchkoliv právních důsledků.

 

Asistenti pro ženy

Na konferenci zazněly i dotazy na roli mužů jako sexuálních asistentů – např. na to, proč mezi proškolenými není žádný muž. Rozkoš bez rizika se k tomu vyjadřovala dle mého velmi rozumně. Tato organizace pracuje se ženami v sexbyznysu, a proto se v první fázi soustředila na vzdělávání sexuálních asistentek. Mezi jejich klienty muži nejsou. Do budoucna se vzdělání sexuálních asistentů nebrání, ale není to momentálně jejich priorita. Nicméně, a to bylo na konferenci řečeno, sexuální asistence by měla být přístupná i zdravotně postiženým ženám, i když budou asi co do počtu objednávek v menšině. Švýcarští lektoři pracující jako aktivní sexuální asistenti nám sdělovali svoje zkušenosti – i u nich pochází devadesát procent požadavků na sexuální asistenci od mužů.

Problematiku sexuální a intimní asistence budeme dále sledovat. Pokud by téma někoho zajímalo více nebo by chtěl získat podrobnější informace ať pro sebe či někoho blízkého, jsme k dispozici v Intimní poradně Ligy vozíčkářů každou středu od 15 do 17 hodin na telefonním čísle 778 761 309. V této době je po domluvě možná i osobní návštěva, případně můžete psát e-maily na adresu intimni.poradna@ligavozic.cz. Nabízíme i terénní poradenství, můžeme přijet za klientem. Více informací naleznete na www.ligavozic.cz.

 

Aleš Vosáhlo

Intimní poradna Ligy vozíčkářů