Ke správně vybavené toaletě pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace patří bezesporu zrcadlo. Zdánlivá maličkost, přesto dosud často chybně zkonstruovaný detail. V souvislosti se vznikem speciálních toalet se začala řešit i otázka optimální velikosti a umístění zrcadla. Nutno říci, že se správná odpověď hledala poměrně dlouho a teprve v poslední době se objevují řešení, která lze označit za všeobecně uspokojivá.
Původní zrcadla
Nejdříve se na bezbariérových toaletách začala používat běžná koupelnová závěsná zrcadla často miniaturních rozměrů. Podle výškového umístění se dala celkem spolehlivě odvodit výška řemeslníka, který ho instaloval. Vedle prokazatelné nepoužitelnosti pro osoby sedící na vozíku měla tato zrcadla ještě jednu chybu – v Čechách dost podstatnou. Dala se totiž snadno ukrást. Proto přišla éra zrcadel nalepovacích.
Nalepovací zrcadla
Pořádným přilepením se tedy využil problém nedovoleného užívání cizí věci, ale z pohledu vozíčkářů se nezměnilo doslova nic. Pokud se změnil rozměr, bylo to většinou na šířku. Z úrovně vozíku se dal i nadále sledovat pouze strop.
Zrcadla sklopená a sklopná
S příchodem milénia se na bezbariérových toaletách ve světě začala objevovat žhavá novinka – sklopená zrcadla. Konečně někoho napadlo vytvořit funkční řešení. Vozíčkáři a především vozíčkářky dostaly šanci pohledět si do tváře z úhlu trochu nezvyklého, ale lepší něco než nic, že? Netrvalo dlouho a objevily se problémy. Na zrcadla sklopená v pevném úhlu si začaly stěžovat stojící ženy. A protože stojících žen je na světě více než žen sedících na vozíku, muselo se s tím něco dělat. Optimálním kompromisem se po nějaký čas jevilo použití zrcadel libovolně sklopných. Ať si každý nastaví úhel, jaký mu bude nejlépe vyhovovat. Ani toto řešení však nebylo optimální. Ukázalo se totiž, že i sklopná zrcadla mohou mít svoje chyby:
- Sklopný mechanizmus často preferuje dolní úvrať, čili pozici maximálního naklonění a ve všech ostatních úhlech je nestabilní. Zrcadlo je tak sice teoreticky variabilní, prakticky ale funguje jako pevně sklopné.
- Znovu se ukazuje starý problém, že zrcadlo umisťuje řemeslník ne podle projektu či ergonomických potřeb uživatelů, ale jen podle svého uvážení. Výsledkem je, že se i páka ovládání dostane mimo dosahovou vzdálenost z vozíku.
- Ovládací páka vystrčená volně do prostoru se i v dosahové vzdálenosti z vozíku na bezbariérové toaletě stává sama bariérou, přesněji dokonce bezpečnostním rizikem pro jiné uživatele, např. děti nebo osoby s omezenou schopností orientace.
Zdá se, že uspokojivé řešení přináší interpretace konceptu design pro všechny. Tento nový pohled na tvorbu prostředí vytvářeného člověkem je vlastně univerzální tvůrčí řešení, které respektuje lidské rozmanitosti a vytváří rovné příležitosti pro všechny.
Správné řešení
Podle všeobecného názoru odborníků se dnes od principu sklopených i sklopných zrcadel sice upouští, ale nezatracují se. Pokud budou odstraněny výše uvedené chyby, je možno i toto řešení považovat za uspokojivé. Já osobně se domnívám, že se v budoucnu prosadí technicky jednodušší řešení. Jedná se o zdánlivý návrat k již známému nalepovacímu zrcadlu. Rozdíl je v jeho celkové výšce a především v úrovni jeho dolního okraje. Za předpokladu, že výška dolního okraje zrcadla bude max. 90 cm nad čistou podlahou a jeho celková výška bude 0,9 – 1 metr, pak ho nebude třeba naklánět vůbec. Aby se toto řešení realizovalo v praxi, postačí dodržet dvě podmínky:
a) projektanti se naučí vyhlášku, nebo si zaplatí specialistu na bezbariérové řešení
b) řemeslníci si na stavbě přestanou dělat, co chtějí
Po třiceti letech ve stavebnictví dokážu odhadnout, že jsou to podmínky nesplnitelné. Už jsem zaregistroval i výhradu, že na tak nízké zrcadlo za umyvadlem bude přece stříkat voda! Věřím však, že alespoň někde se podaří takto zrcadla instalovat a všichni, kdo se budou chtít a potřebovat vzhlédnout, si to užijí do sytosti.
