Glosa: Štemplovaná

13.5.2012

Tak jsem si pro sebe nazval hru, kterou hraje pojišťovna s vozíčkáři pokaždé, když se jim v mysli urodí ta nešťastná touha po novém elektrickém vozíku. Pro ty z vás, kteří jste tuto bojovku, za kterou by se nemusel stydět ani zdatný pionýrský vedoucí, osobně nikdy nehráli, zmíním jen stručná pravidla. Na začátku dostanete třístránkový formulář, který se postupně rozrůstá o různé přílohy a zprávy. Do něj je potřeba sehnat razítka několika specialistů – asi tak od všech, chybí snad jedině gynekolog. Poté žádost projednává komise, která rozhodne: ano či ne.

Nejprve jsem martýrium dlouho odkládal. Pohled na můj zubem času ohlodaný vozík mě však vyburcoval jít do této bitvy. Navštívil jsem svou obvodní lékařku, která mě vybavila soustrastným pohledem a paklem žádanek k odbornějším kolegům. Následovala návštěva revizního technika. Zkušeným okem prohlédl stav mého leprou prolezlého veterána a doznal, že s vyřazením vozíku nebude problém. Sdělil mi také překvapivě, že druhorodičkám (tedy klientům, kteří již alespoň jednou vozík dostali), kterým nehrozí výrazné zlepšení stavu, stačí nově jen neurologické vyšetření. Zajásal jsem! Měl jsem věc za vyřízenou, neboť pokud by došlo k výraznému zlepšení mého postižení, jistě by to stačilo minimálně k okamžitému svolání mezinárodní neurologické konference.

Objednal jsem se tedy k neuroložce. Když uslyšela, co chci, viditelně zbledla. Měl jsem pocit, že kdybych k ní vpadl s koltem v ruce a žádal její úspory, byla by o moc šťastnější. Tvrdila, že bez štemplu o vyřazení vozíku mi nic nenapíše. Vše by prý musela platit ze svého. Až následný telefonát s technikem ji uklidnil, a tak jsem formulář s vítězoslavným výrazem na pojišťovně odevzdal. Za pár dnů se vrátil s tím, že musím získat všechna razítka. Můj minulý vozík byl totiž přiklepnut pobočkou v Opavě a přeposlat složku lejster do Brna se jeví v 21. století zřejmě jako neřešitelný problém.

Návštěva fyzioterapeuta nebyla zas tak náročná. Snad proto, že výsledek mých svalových testů připomínal díky záplavě nul a jedniček šifru v binárním kódu. Na očním jsem doufal v rychlé získání razítka, ale paní doktorka vzala vše poctivě. Kromě obligátního luštění miniaturních písmenek mě oblažila i vyšetřením očního pozadí. Kápla mi do očí cosi, co obsahovalo zřejmě kvalitní LSD. Za pár sekund jsem měl zorničky jak pingpongové míčky a neustále jsem slzel. Napotřetí jsem se trefil do dveří. Co musím ovšem ocenit, je stanoviště u psychologa. Přišel jsem za ním rovnou z očního, uslzený a mírně dezorientovaný. Přátelsky se mne ujal, uvařil čaj a já ze sebe mohl vylít frustraci, kterou mi štemplovaná přinesla.

Michael Vidura

Share

4 komentáře

  1. Eva Skokanová

    Vážený pane Vidura,

    je to přesně tak, jak popisujete ve svém článku. Jako bych ho psala já. O nový vozík již bojuji přes rok a nikam to nevede. Už jsem vyskoušela i nadace a ruzné sponzory. Nikdo nechce dát ani korunu. Přitom jsem jezdila skoro ddvacet let. B E Z N E H O D Y ! Je mi opravdu s toho smutno. připomínám, žže vozík dojezdil stářím a nešel opravit. Stačil by mi jen repasovaný. Ale ani ten mi nechtěji dát.
    Přeji všem více štěstí!
    Eva Skokanová

  2. Ahoj Michale,
    bohužel pravdivá, zároveň však vtipná glosa reálného stavu českého zdravotnictví – děkuji za ni.
    Blahopřeji k novému vozíku a smekám, že jsi to martirium ve zdraví (hlavně tom psychickém) přežil.

  3. Dobrý den,
    tak toto prožíváme všichni,kteři vozík potřebují nutně pro svůj život a přes to všechno se elektrické voziky dostávají k pacientům,kteři zas až tak ty podmínky splnovat nemusí,nebo je nespnuji vůbec,takže bud je tahle štemplovaná už jen zavedený šikan na ty potřebné,proto,že to přežilo dobu a vynalezavost se prodrala na povrch,jako u nás ve všem a všude,bohužel.

Komentáře

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*

CAPTCHA


*