Cenu udílenou dobrovolníkům roku v každém kraji České republiky, tzv. Křesadlo, získaly 5. 10. 2021 na slavnostním vyhlášení v Divadle na Orlí rovnou dvě ligové dobrovolnice. Milena Filípková, pro klienty jen Mili, pomáhá dlouhodobě v Lize vozíčkářů a Ivana Černá v otevřeném kulturním prostoru Ligy – v Divadle BARKA.

Proč a jak ses stala dobrovolnicí?

Ivana: Do BARKY jsem se dostala vlastně úplnou náhodou. Dobrovolničila jsem pod hlavičkou Ratolesti v DPS Naděje. Čas od času ale Ratolest hledala dobrovolníky na jednorázové akce i pro ostatní neziskové organizace. A tak jsem se dostala k Lize vozíčkářů např. na benefiční sportovní akci Benepink nebo Vozíkohraní. A pak jsem jednou potkala tehdejší koordinátorku dobrovolnictví v šalině a ptala se mě, jestli nemám čas pomoct v BARCE. Zaujalo mě to. Šla jsem jednou a vyklubala se z toho parádní spolupráce, kdy jsem tam chodila asi tři roky, než to loni zatrhnul covid.

Mili: O dobrovolnictví jsem přemýšlela už před nástupem do IBM, teď Kyndrylu. Občas jsem se po něčem poohlédla, ale vždy jsem našla důvod, proč nikam nejít – nedostatek času, pocit, že nemám dostatečné schopnosti, vzdálenost… Teprve v IBM jsem objevila jednorázové dobrovolnické akce, a to pro mě byla příležitost, jak si dobrovolnictví poprvé vyzkoušet. (Pozn. aut.: Mili do Ligy nastoupila coby firemní dobrovolnice)

Co se ti na dobrovolnictví v Lize/BARCE líbí, co ti dává/bere?

Ivana: V BARCE se mi líbí velká pestrost a různorodost. Ať už jde o lidi, se kterými se tam setkáš, nebo o program, který tam můžeš zhlídnout jako bonus! Je to pro mě inspirativní prostředí, které má parádní přátelskou atmosféru. Frekvenci dobrodiní si může každý dobrovolník zvolit podle svých časových možností, což je taky příjemné.

Mili: Dobrovolnictví v Lize mi dalo a dává nové kamarády, kontakty, zdokonaluju se v různorodých dovednostech a schopnostech, ale také se bavím, mám pocit užitečnosti a dobře smysluplně stráveného času a energie.

Co si o ceně Křesadlo myslíš, co pro tebe znamená?

Ivana: Cena Křesadlo pro mě znamená ocenění lidí, kteří svým dobrovolnictvím nezištně pomáhají ostatním, nějakým způsobem se podílí na rozvoji společnosti nebo jinak věnují svůj čas druhým. To, že jsem na cenu byla dvakrát nominovaná a jednou ji dokonce získala, je pro mě neuvěřitelné a ocenění si moc vážím.

Mili: Je to pro mě veliká pocta. Nemám ale pocit, že bych dělala něco výjimečného. Veškerý čas a energii, kterou do Ligy investuji, se mi vrací. Ať jdu na jakoukoliv ligovou akci, mám pocit, že jdu spíš mezi kamarády než pomáhat. Chtěla bych Lize poděkovat nejen za nominaci. Cena samozřejmě z části patří i jim, protože dokážou vytvořit pro člověka velmi příjemné prostředí a ráda se k nim vracím. Navíc jsem potkala spoustu jiných dobrovolníků a každý dělá, co mu jeho situace dovolí. Není nic méně nebo více. Vše je správně. 

Proč by se dobrovolníky měli stát i ostatní?

Ivana: Sama jsem se k dobrovolnictví dostala před pěti lety, dá se říct, náhlým hnutím mysli. A kromě toho, že jsem potkala spoustu inspirativních lidí a nachomýtla jsem se k zajímavým akcím, tak jsem z každého prodobrovolničeného momentu byla nabitá pozitivní energií. A to se vyplatí, za ten pocit to stojí.

Mili: Pokud chce někdo zkusit dělat dobrovolníka, ale pochybuje o sobě, vůbec není třeba se toho obávat. Nemusí se hlásit hned někam na x hodin každý týden na celý rok předem, pokud se na to necítí. Občas, i když budou někde jen stát, mile se usmívat a vítat lidi na nějaké akci, mohou tím pomoci.

Tip: Uvažujete o dobrovolnictví v Lize/BARCE? Ozvěte se nám!;)